Poznámky k textu
Popis cesty se shoduje s relací Gardízího. Cílem, za nímž je země Al saklabia je „hora ze které vytéká voda“. A k té hoře je cesta Od Dunaje, který nazývá Ister také deset dní pochodu. Zemí Al bajanikia je tedy jistě členitý terén Slovenska. Podporuje to také město Váb Nít, zřejmě Nitra. Také zalesněná rovina odpovídá velmi dobře prostoru Dolnomoravského úvalu.. Trasa asi 200 km odpovídá 10 dennímu pochodu. Od Dunaje k Moravě. Je téměř jisté, že tyto názvy zemí zachytili od obyvatelstva. Je-li tomu tak, jde pravděpodobně o nejstarší geografické názvy slovanských států na území dnešního Slovenska a Moravy.
Pátráním po etymologii Al bajanikia jsme zjistili, že jde nejspíše o název Bajanikia.. Významem tedy šlo o zemi ovládanou šlechtici, nazývanými Bajany, nebo Bojany, ve tvaru Bojar používané dodnes v Rumunsku a Rusku. Takový název zachovala i Albanie (Al- banie), Banát, ale i místní názvy Bojany, Bojanov, Bánov, Bánovce, Bojanovice. Zdá se, že velký význam mělo slovanské hradiště Bojná. Taková úvaha vede i k podezření na jméno prvního známého slovenského knížete Pri bána, Pribina tedy prvního a hlavního bána (srovnej např. primáš). Maďarští historikové soudí, že Arpádovský stát ponechal původní velkomoravské územní okrsky a nazval je podle šlechticů (šu-bánů), župy.
Popis země Al Saklabia odpovídá zase velmi přesně oblasti Jižní Moravy, kde bylo ústředí moci podle archeologických nálezů. Zejména rovinaté a zalesněné Doubravě, nacházející se mezi Mikulčicemi, Kyjovem a Uherským Hradištěm. Tato oblast má ve svém středu nejvyšší místo, zvané Náklo. Vzniklo mohutnými výrony artézké vody. V jejím okolí jsou četné pahrbky, vzniklé erupcemi Hodonínské ropné pánve.
Seklavia je také název Metodějova sídla, uváděný k roku 900 Bernardem z Kremmunsteru. Historikové (Havlík) hledají původ ve slově Slovania, země Slovanů. Tak se také slovo Saklabia zpravidla překládá. Domnívám se, že mylně.
Základem je totiž částice – kly, klí, sing. kel, ostrý zub, klíčící zub. Podle V. Machka etymologicky původně špičatý útvar, pronikající např. půdou. Podobný je latinský clavus hřeb či špičatý zub. Vzhledem k tomu, že se v této oblasti nachází četné mohylovité útvary t. zv „ bahenní sopky“ vzniklé výrony uhlovodíků , že obyvatelé skutečně používali název seklavia pro toto území. Naznačují to názvy Náklí, Kelčany, Sekule. Odpovídá to také názvům Rohov, Rohatec, Sedmirohé, Rohotří, Cánov,a podobně. Erymologiové uvádí, že předpona se- je nejen zvratné zájmeno, ale mělo druhý význam „náš, vlastní, sobě patřící (viz hanácké sedni se). Jde o nepřevzaté původní slovanské slovo, je tedy pravděpodobně součástí názvu Seklabia i význam vlastní, tedyi i výrazu vlast. Saklabia je zřejmě vlast národa Náklanů.
Oni zpravidla pěstují Dakhan. Výraz je jednoznačně pěstování, vysazování, ( německy pflanzen sie). Protože text uvádí, že „nemají osetá pole“, nešlo zřejmě o druh obilí. (bývá někdy pro – han navrhována po-han-ka). Zdá se, že vysvětlení by mohla být spíše složenina „dlouhé konopí“. Nejstarší výraz pro konopí byl převzat z německého hanf, sthn. Hanaf, podle Machka mající původ kdesi v orientu. Předpona dak- mohla být odposlouchána z podobně znějícího dalg, Psl. Dolg, bulharsky dalg, tedy dlouhý. Dalghan, tedy dlouhé konopí bylo skutečně pěstováno nejen jako surovina pro textilní zpracování. (O tom u Mickiewicze „Pan Tadeáš“ kn. VI.) Vysoké konopí se za stara selo zpravidla kolem stavení. Příchod návštěvníků prozrazoval šustot. Vysoký a hustý porost poskytoval bezpečný úkryt domácí zvěři i lidem, rekrutům při odvodech, chránil svým ostrým pachem před vlky a snad i úly před vyslíděním medvědy.
Cepín byl zbraní jezdců. Tento poznatek souhlasí s četnými archeologickými nálezy „moravských bradatic“, podobných sekerám s dlouho rukojetí, cepínům.
A vládne jim Welký grad, úplně vykopané město ve kterém bydlí Charwát. Zdá se, že jde o stejného Charwáta, kterého Kosma označil latinsky Crocco, do češtiny překládané kníže Krok, shodně i polským Krakem (Krakow). Pohanský kult je častý i v našich legendách a pověstech, (Božstvo –Gast- Ghost duch), sídlící na, nebo v hoře (Radhošť, Gostin, Wogastisburc). Znalci pohanského kultu popisují funkci velekněze, ale hlavně v polském prostředí. Tento kultovní činitel měl prý někdy vyšší moc, než samotný kníže. Existenci pohanských „čarodějů“ na Welehradě popsal i Metoděj (v legendě o Konstantinovi): „učili i jiné bezbožné věci…, za což byl pokárán Salcburgský biskup Virgil papežem Zachariem „Quot alius mundus et alii hominrs sub terra sint“. Zajímavé je, že starší (Franský) zákoník „Ustanovení svatých otců“ má trest za pohanské obřady nejmírnější, (poslední jmenovaný přestupek, trestaný půstem), zatím co (Metodějův a Konstantinův) „Zakon sjudnyj“ jej má jako první s velmi přísným trestem prodání do otroctví. Pohanská tradice přežívá i v lidových legendách o božských vládcích hor. Na příklad legenda o Krakonovi, Krakonošovi či Hadonošovi, sídlícím na hoře Godona. Popis pohanského Weligradu a jejich žárové pohřby nejsou v souladu s archeologickými nálezy Mikulčoc a Starého města. Zdá se, že již Rostislav si vybudoval vlastní honosnou rezidenci (Mikulčice), kterou nejspíše převzal jeho syn Svatopluk a jeho druhý syn Mojmír, který se spojil s Uhry vybudoval Nový Veligrad , jemž říkali Uherské Hradiště. Podporuje to kamenná architektura staveb, knížecí paláce obou lokalit sakrální objekty a kostrové pohřby. Zdá se, že obě lokality nebyly sice weligradem Velké Moravy, ale panovnickými dvory z nichž se rozvíjelo křesťanství i gramotnost Moravanů.
Někteří jejich muži kopou podzemní štoly a dělají jim střechy ze dřeva. Tito muži zřejmě žili na opevněném hradišti na vrcholu Babí lom u Kyjova. Při pohledu z kráteru Nákla tvoří významnou dominantu. Je tam rozsáhlý areál důlních chodeb a pozůstatků těžby železné rudy. Množství horníků bylo značné. Nachází se tam největší velkomoravský mohylník na Moravě. Jak důlní systém, tak rozsáhlé hradiště zde také čeká na archeology.