Veligrad nebyl ve Starém Městě ani Mikulčicích

Nejstarší písemné památky patří k nejdůležitějším pramenům o historii každého národa. My máme cenný dokument. Popis sídelního města Velké Moravy a návod cesty kupeckým karavanám trhům tohoto města.

Nahrazoval mapu (http://www.wogastisburc.com/index.php?text=10-veligrad). Vzdálenosti uvádí počtem dnů pochodu. Soudí se, že denní trasy byly asi 20 km. Od překročení řeky Tisy má v terénu 6 orientačních bodů, které definují cestu k cíli, kterým byla hora, ze které vytéká voda. Tyto body lze přesně určit i v dnešním terénu. Zejména dosažení „břehu Dunaje“ (Ister), Nitru, „první město Slovanů na východě“a po 10 dnech od Dunaje (asi 200 km) dosažení řeky, za níž byla zalesněná rovina (řeka Morava a Hodonínsko-Bzenecká Doubrava Dolnomoravského úvalu) je velmi jednoznačný popis. Zachovaly se dva opisy původního díla. Nejpodrobnější se nazývá se „Kniha vzácných drahokamů“. L.E. Havlík v práci „Ibn Rusta o králi Svatoplukovi a jeho sídelním městě soudí se, že je napsal arabský geograf ibn Rusta z Isfahánu. Havlík soudí že opisy vznikly po roce 900. Takové datování podporuje skutečnost, že Svatopluk vládl až od roku 871. Většinou se autoři snaží publikovat upravené překlady, v nichž napravují domnělé chyby a píší jak to vlastně autor myslel. Na příklad L.E.Havlík uvádí překlad části týkající se popisu sídelního města takto:

Opojné nápoje vyrábí z medu. Při spalování mrtvého se veselí a hrají na tyto nástroje v přesvědčení, že Pán ho přijal do své milosti. Mají jen malý počet soumarů a koně má pouze jejich čelný představitel. Jako zbraně používají krátké oštěpy, štíty a kopí. Jiné zbraně nemají. Svého vládce nazývají župan, jeho poslouchají a jeho radami se řídí. Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan a župan je jeho zástupce. Tento král vlastní nejlepší koně a jeho pokrm se připravuje jen z kobylího mléka. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí se nazývá Džrwáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi je tak tuhá zima, že si lidé musí vykopat obydlí v zemi, které přikryjí střechou ze dřeva, podobně jako u křesťanských kostelů. Potom na ni naházejí hlínu a každý vejde dovnitř se svou rodinou. Nanosí tam dříví a něco kamenů, potom rozdělá oheň, až se kameny rozžhaví do červena. Potom si svlékají šaty a zůstávají v tomto obydlí až do jara.

Vzhledem k stáří původního překladu (1898!) je divné, proč se historikové vyhýbají modernímu překladu.

Reprodukce originálu nejsou publikovány. Jedinou výjimkou je faxmilie části, kterou, jako ilustraci, uveřejnil L.E.Havlík ve své práci Kronika o Velké Moravě na straně 229. Jde právě o část, jejíž překlad je nahoře uveden. V originálu je titul vládce vládců označen hvězdičkou. Jednotlivá slova původně textu bez mezer jsou již zapsána Text je dělen do souvětí, označených latinskými písmeny v kroužku. Takovým způsobem je zapsán Korán, dělený do sůr, které mají jednotlivé „verše“ také číslovány znakem v kroužku.

Pokusili jsme se získat přesný překlad této části. Jednotlivá slova pomocí scaneru digitalizovali (pro zamezení chybného překreslení pro nás neznámé abecedy) a posílali internetem znalcům k překladu. Je nutné podotknout, že dílo je psáno dnes již mrtvým jazykem, k němuž však existují slovníky. Tímto jazykem byl

Zapsán korán. Proto je dodnes jeho abeceda nezměněna. Podobně, jako latina, která je sice mrtvá, ale latinkou psané texty můžeme číst. Význam jednotlivých slov však je nutné přeložit pomocí slovníků. Překladem se zabývají zejména muslimští duchovní a arabští lingvinisté. Arabové píší své texty opačně, než je naším zvykem. Podobně jako hebrejština, se píší zprava doleva. Shodně s Judish nerozdělují v textu slova mezerou. Jednotlivá písmena následují za sebou, jak se někdy uvádí podobně jako sypaný řádek čaje. Židovské texty mají proto dva znaky pro každé písmeno. Tvar označovaný END informuje o konci slova. Arabština Koránu má 4 abecedy. Každá z 28 souhlásek je zapisována čtyřmi různými znaky. Podle umístnění na začátku slova, uprostřed slova, na jeho konci a pro písmena stojící samostatně ve větě. Mají také tři samohlásky, a, i u. Jsou-li krátké, vynechávají se. Vzniká tak nutnost jejich doplnění (vokalizace).

Získali jsme dva nezávislé doslovné překlady tohoto textu. Do češtiny nám je přeložil přední český znalec tohoto jazyka, Dr. Chálíf Bahbouh, který pochází ze Syrie a v Praze založil arabské nakladatelství. Je také spoluautorem prvního česko-arabského slovníku. Text nám přeložil do češtiny. Druhý překladatel byl pakistánský duchovní, který působí v Islamabádu. Zprostředkovali nám to vídeňští muslimové, kteří používali

jazyk koránu pro texty razítek na kultovně porážená jehňata na farmě Movis ve slovenské Skalici. Takový postup vyžadovali vídeňští muslimové, zejména turecké národnosti. Jejich duchovní dovedl sice tyto texty číst, abeceda je stejná, jako dnešní arabština, ale význam slov většinou neznají. Podobně jako u latinské liturgie se je učí odříkávat zpaměti.

Doslovný překlad textu byl u obou překladatelů shodný. Dnes je však již možné získat na internetu doslovný překlad prakticky každému.

Verš h:

Muži jejich, jak je to možné, jsou pod povrchem země a pak tomu udělali střechy ze dřeva. Nakupují v ní (země je ženského rodu) a prodávají. A v jejich zemi vládne Velehrad, docela vykopané město, ve kterém bydlí Chrwáb.

Verš g:

A mají v ní trhy v měsíci tři dny, kromě toho co dojí z mléka. A má hradby (záštity, štíty) výborné, nedobytné a

vzácné (neobvyklé). On je nazýván král králů (pán pánů, vládce vládců). Tato slova jsou označena hvězdičkou.

Verš f:

Prvorozený (nejstarší syn, následník) a proto král (málik). Dobytek (slovo označuje všechen velký dobytek, jako koně, hovězí a velbloudy) nemají, jen on má, který požívá z něho jídla. Ten, který prý má korunu země. Náčelníci ho jmenují Svatopluk (foneticky Svjato bluk).

Verš e:

Který je nejvznešenější a konají dle jeho slov.

Verš d:

Jeho sídlo (rezidence) leží uprostřed území Slovanů. Příbytek (obydlí) jeho, kde je, oni vědí. Mimo štítů a oštěpů, nemají jiné zbraně. Náčelníka (velitele, něm. Komandant) svého

Verš c:

Oni poslouchají a radami se řídí velitele (vladyky, župana, pána, něm Befelshaber) svého. Muži, jež mají koně,

(jezdectvo) cepy jsou zbraně jejich. Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se veselí a hrají na hudební nástroje. Jejich strunný nástroj má osm strun. Z medu mají víno a zpívají

Verš b: (na faxmilii Havlíka je jen počátek této věty)

během spalování.

Text je psán opačně než je naším zvykem, ale pisatel používá také latinskou abecedu k číslování veršů opačně, od písmene z k písmenu a. Překlad Havlíka čte text podle naší zvyklosti, zprava doleva, tedy opačně. Je to zřejmé z první věty c: (Opojné nápoje vyrábí z medu. Při spalování mrtvého se veselí a hrají na tyto nástroje v přesvědčení, že Pán ho přijal do své milosti…) Správný směr čtení dokládají také souvětí, která nejsou ukončena a pokračují v dalším řádku, ležícím předtím (a nad ním). Na příklad verš c končí slovy …a zpívají … což jednoznačně pokračuje …během spalování … (předchozí věta). Podobně i ostatní „verše“ mají při čtení od věty h k větě c plynulý text. Ale i při čtení veršů v opačném pořadí se příliš smysl nemění, neboť každý verš má v podstatě ucelenou informaci. I to připomíná texty koránu.

Jediné nepřeložitelné slovo, je Chrwáb. Je zřejmé, že to nebyl perský výraz. Mohl to mohl být titul, nebo jméno někoho, kdo byl významný, ale ne panovník, ale bydlel ve Veligradě, zatím co Svatoplukovo obydlí bylo všeobecně známé. Německý překlad lingvinisty z Islamabádu byl Rezidence. Zřejmě ležela jinde, než v sídelním městě. Píše, že uprostřed území Slovanů. To by mohlo vysvětlit postavení velkomoravských opevnění

Mikulčic i Starého Města. Podporuje to názor, že původní hlavní město považovali starší historikové za dřevěné město. Proto bylo velkým překvapením, když Vilém Hrubý objevil první kamennou stavbu v Kunovicích. Pravděpodobně si panovníci budovali honosná kamenná sídla. Při známém bratrovražedném boji jeho synů, mohli mít své rezidence jak Svatopluk (II.), tak Mojmír II. Mojmírovo sídlo se po jeho známém spojení s Uhry mohlo nazývat Uherské Hradiště. Svatoplukova rezidence pak mohly být Mikulčické Valy, budované z písčitých vápenců a svítící bělobou. Název Bílý hrad, byl v souladu s názorem historika Janšáka později přenesený na blízký Holíč (nazývaný Nový vodní hrad – maďarsky vízujvár a také Alba Ecclesia, Bělyj kostel, Weissenkirchen, tedy bílý kostel.) Ve svých rezidencích pak panovníci budovali křesťanské chrámy. Proto se tam nachází téměř jen kostrové pohřby, zatím co ve Weligradě stále převažoval žeh, popsaný perskými kupci. Velké množství kosterních artefaktů Mikulčic i Starého Města tak nemusí být dokladem Weligradu. Právě naopak. Taková možnost by vysvětlila proč byl Weligrad tak důsledně zamlčován již kronikářem Kosmou. Zajímavé je, že taková možnost je v souladu s německou legendou o založení Hodonína. Popsal ji archivář Novákem, podle tradice zachycené ještě před odsunem hodonínských Němců. Podporuje to i preambule textu zakladatelské listiny Hodonína, připisované královně Konstancii. Podle této hypotézy, byl původní Hodonín, jinde, než dnešní Hodonín. Nazýval se Červené město a byl pohanský na rozdíl od blízkého křesťanského Bílého kostela, dnešního Holíče. Červené město proto vojska z Čech spálila ohněm, obyvatelé byli vyvražděni včetně žen a dětí. Kdo uprchl, byl prohlášen za psance. Do města pak povolali „ctihodné Teutony“ (Němce) a Ti vybudovali Hodonín (Goding) na dnešním místě a dostali městská práva (http://www.hodonin.eu/hodonin-mestska-privilegia/d-15008/p1=27709 ) jako první na Moravě.

Je zřejmé, že inovovaný překlad přináší vysvětlení také dalších tradovaných nejasností. Svatoplukova obliba koňského mléka je nesmysl, vyplývající s vyloučením mléka z měsíčních trhů. S ním se obchodovalo stále, zřejmě by jim zkyslo. Nešlo však o koňské mléko. Velký dobytek měl jen Svatopluk, který požíval (z něho) pokrmy, tedy spíše hovězí pečeni. Podiv nad tím, že nezapsali Moravské bradatice, častý nález velkomoravanů je také omyl. Zapsali je ve formě cepínů, seker s dlouhou rukojetí, jako výzbroj jezdců. Překvapil nás mylný překlad vlády Velehradu (Velkého města) na vládu „velké zimy“. Původní překladatel zřejmě nepochopil slovanský termín města grad. Krátká samohláska a se nazapisovala. Proto je zapsáno bez vokálu: Kábir grd. Kábir znamená velký. Pro grd nabízí slovník dvě možnosti. Garad tj. kroupa a Gard, t. j. zima. Vláda „velké kroupy“ se mu nejevila možná a použil tedy výraz zima. Zvláštnost města vykopaného v zemi pak vysvětlil popisem sauny. To však v textu vůbec není. Mohutné hradby přeložil jako Svatoplukovo nevídané brnění.