Velkomoravská opozice zakladateli Ruska?

Autor: administrator <admin(at)slovane.cz>, Téma: Humor, Vydáno dne: 01. 04. 2010

Velká Morava byla jedním z nejúžasnějších období v historii střední Evropy. Nikoho však nepřekvapí, že rozvíjející se velkomoravský feudalismus a centralizační proces likvidoval mnoho konkurentů vládnoucího rodu. Nejznámějším příběhem je vyhnání Pribiny z Nitranského knížectví, který se uchýlil na jih - do Blatnohradu. Zapomíná se ovšem na vnitropolitické boje uvnitř samotného jádra Velké Moravy. V trojuhelníku hradišť Pohansko, Velehrad, Mikulčice se nacházely mnohé velké rody, které musely uvolnit místo svému knížeti.

Staré germánské iniciační obřady se po příchodu křesťanství vytrácejí a jejich dozvuky se objevují především v umění.
Kníže Jaromír byl jedním z těch, který vznikající Velkou Moravu opustil s celou svou rodinou, družinou, řemeslníky i se vzdělaným doprovodem. Na rozdíl od Pribiny nezamířil k jihu, ale na východ. Nyní již prokazatelně víme, že se tato skupina nakonec usídlila na dnešní Ukraině - v Kievě.

Zde byly již před časem původními Slovany položeny základy nového budoucího slovanského státu - Kyjevské Rusi. Jak potvrzují nejnovější nálezy a odkazy arabských cestovatelů (jako byl např. ibn Fadlan), místní Slované ustanovili za své vládce ze severu příchozí Vikingy. Jakkoliv se to dnes může zdát z dnešního pohledu nepraktické, byl tento krok veskrze logický. Cizinci na pomyslném trůně nepatřili k žádnému mocnému místnímu rodu a mohli tedy rozhodovat víceméně nezávisle a ku prospěchu všech. Navíc tehdejší Slované věděli něco, co dnešní historikové z důvodu určité politické korektnosti stále opomíjejí. Severští válečníci totiž procházeli zvláštním starogermánským iniciačním obřadem, který se skládal z hromadných orgií s lososy.

Tyto vstupy do dospělosti se každoročně konaly během tahu lososů a u většiny mužů byly zpravidla první a zároveň i poslední zkušeností tohoto druhu. Nicméně je známo, že část mužů nalezlo v těchto praktikách takové zalíbení, že již nikdy nezaložili rodiny. Tito muži se mnohdy stávali hrotem výbojných vikingských výprav. Mnozí proslavení vikingští válečníci je stavěli do prvních řad, neboť jejich smrti nikdo neželel.

Ti, kteří našli v rybách zalíbení, se následně usídlovali na dobytých územích a nebo po trasách obchodních cest. Nebyli tak vystaveni posměchu soukmenovců a pro místní netvořili mocenskou překážku. Jejich bezdětnost spolu se zálibou v rybaření je v podstatě diskvalifikovaly v rámci politických intrik a vladařské budoucnosti.

Jaromírův velkomoravský rod tedy přišel do Kijevské Rusi, kde panovala kasta nekompetentních cizinců, místní byli nevzdělaní a rozhádaní. Právě v takovém prostředí zakořenily kulturní tradice pochycené na vzdělané Velké Moravě.

Postupně se tito nově příchozí penetrovali do nejvyšších vládnoucích kruhů a v podstatě vnutili Kijevské Rusi velkomoravskou kulturu a politiku.

Tento vliv Velkomoravanů byl v podstatě postupně zapomenut a v legendách se dochovaly vzpomínky pouze na Rurikovskou dinastii a jejich vládu. Přesto je nepopiratelným faktem, že ne Vikingové, ale Velkomoravané se podstatnou měrou podíleli na vzniku a existenci Kijevské Rusi.