V tomto díle se zaměříme na vikingské berserkery (berserkry), kteří jsou ověnčení
heroickou aurou bojovnosti a neporazitelnosti. O jejich činech koluje řada neuvěřitelných
historek, a to přestože se řada vědců nedokáže ani dnes shodnout na původním
významu jejich označení.
Tam, kde odborné týmy zklamaly, se práce ujal tvůrčí česko-finský tým Prof. Aaerl-Bouškové, který šel v etymologickém bádáním pod samý povrch problému.
Velice překvapivé závěry z výzkumu z konce roku 2008 nyní přinášíme i
my:
Pro vysvětlení pojmu je třeba etymologicky rozdělit celý výraz
"berserker" do několika samostatných slov. Z praxe víme, že vytváření nových výrazů složitým sloučením
několika slov je pro germánské jazyky naprosto typické. Označení berserker je třeba
pochopit jako Ber - Serker. Od toho je již blízko k pochopení celého slovního
významu. Původní celé znění bylo Ber - Sekyru - Do - Ruky, což však
bylo na málomluvné Vikingy příliš dlouhé. O tom že se nejedná jen o pouhou
etymologickou hříčku, vypovídají přiložené důkazy na konci tohoto článku.
Co je však ještě zajímavější, BerSekyrové byli původně slovanští dřevorubci pocházející z Baltu, kteří se dostávali do Skandinávie v 8.-9. století jako nájemní dělníci. Jejich vlastní staroslovanské označení "dřevorubec", bylo pro Seveřany kvůli "Ř" naprosto nevyslovitelné. Proto se pro označení dřevorubců postupně ujala častá dřevorubecká věta "ber sekeru".
Jako cizojazyční nájemní dělníci tvořili slovanští dřevorubci ve skandinávské středověké společnosti typickou dělnickou třídu, která žila odděleně od ostatní společnosti a nabízela Seveřanům svou práci při práci se dřevem. Osvědčili se nejen při stavbě lodí, ale i statků. Jak to potvrzují i jiné studie, takovíto (především mladí) dělníci mimo domov a bez žen, neměli daleko k ráně a patřili tak mezi vyhlášené rváče. Nezřídka se zapojili do častých válečných sporů mezi jednotlivými skandidávskými rody, kdy svými sekerami působili v řadách nepřátel krvavé žně. Tyto odvážné a heroické činy slovanských dřevorubců se staly vzorem dospívající skandinávské mládeže a ovlivnily tak celou tehdejší "módu". Z módního trendu se postupně vyvinula násilná subkultura, užívající přírodní drogy (viz. časté zmínky o berserkerech s podlitýma očima a pod vlivem omamných látek) a žijící na pokraji tehdejší společnosti.
Tato postupná záměna pracovitých a spolehlivých slovanských dřevorubců, za rozmazlené a zdrogované germánské mládežníky z "lepších rodin" vedla i k obratu v názoru veřejnosti na berserkery. Z oblíbených a pracovitých dřevorubců se stali psanci, nenávidění pro krádeže a vraždy. V mnoha skandinávských zemích byli berserkerové trestáni vyhnanstvím nebo dokonce smrtí (viz islandské zákony).
Tak to byl slavný začátek a neslavný konec jedné středověké
legendy...
Důkazy:
Označení sekera pochází z indoevropského základu sek-, který značí řezat, sekat. Podobně vzniklo latinské sekuris, které má stejný význam jako sekera. Stejně tak sekat (latinsky secare) pochází ze stejného prazákladu. Původní slovanský základ slova sekera / sekat je z praslovanského sekti.
Sloveso brát patří a vychází z prapůvodní indoevropské mluvy, která je základem germánských i slovanských jazyků.
| Slovo | 3.os. č.j. | Př. přítomný | Př. minulý | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| M | Ž/S | Mn. č. | M | Ž/S | Mn. č. | ||
| brát | bere | bera | brouc | berouce | (se)brav | (se)bravši | (se)bravše |