Podzimní přechod Jeseníků

Autor: Petr Tryščuk <petr(at)v-klub.cz>, Téma: Současnost, Vydáno dne: 28. 09. 2008

Skupina oživlé historie Bukowy Las z Polska připravila experimentální přechod Jeseníků, zasazený do slovanského prostředí (6. - 9. století) a zaměřený na prověření vlivu velikosti štítů při partyzánském způsobu vedení boje.
Nakonec se této expedice zúčastnilo pouze 5 bojovníků a všichni s malými štíty, takže nešlo experimentálně ověřit, nakolik by velký štít (přes 80 cm v průměru) komplikoval Slovanům lesní přesuny.
Celkově lze i tak expedici zhodnotit jako velice povedenou a lze se jen těšit na další podobné výpravy.

K samotné expedici:

Skupina byla tvořena 5 bojovníky: Mścidrug (za Slovana z 6. století z Balkánu); Irek (Velká Morava); Razoslav (za Slovana z 9. století z Polska); Mžurka (Velká Morava); a já také za Velkou Moravu.
Naše česká část výpravy vyrazila v pátek v podvečer z Videlského sedla. První trasa byla pouze 3,3 km dlouhá, ale celkem stoupala a my jsme ještě neměli vyzkoušeny úvazy a nošení vybavení. Pohyb v terénu bez hvězd a ve všudypřítomném blátě byl velice nepohodlný a těžkopádný. A na neprošlapané stezce by byl naprosto nemožný. Asi za hodinu a něco jsme se (již za tmy) setkali s našimi přáteli z Polska, kteří již měli rozdělaný oheň.
Medovina a hovězí smažené na slezské misce nám rozproudily krev i náladu. A především u mne vylepšily jazykové schopnosti...
První noc byla testovací a až k ránu jsem pochopil, jak nejlépe využít své přetežké nocležiny tak, abych se dobře vyspal.

Sobotní pochod byl hlavním testem naší odolnosti a během něj jsme urazili 17,9 km. Průměrná rychlost (bez přestávek) činila přibližně 3,5 km v hodině). Což vzhledem k mokru, blátu, terénu a historické obuvi není až tak nejhorší. (V turistickém vybavení bych odhadoval možnou rychlost na cca 5 - 5,5 km/ hod).)
Během této trasy jsme si ověřili jak naše  vybavení, odolnost štítů a také opět vhodnost úvazů vybavení. Naše moravská část výpravy měla více nocležin než polská, takže jsem si chvílemi jsem připadal ověšený jako vánoční stromeček. Ale i tak se šlo dobře.
pochod jsme zakončili výstupem na Koberštějn, kde jsme za přízně bohů přečkali další chladnou noc. A bohužel i vlhčí, takže i já jsem se k ránu (donucen zimou) přesunul k ohni.
Poslední den jsme se pod Konberštejnem rozdělili. My se vydali zpět do Videlského sedla a Poláci na svou stranu směrem na Zlaté hory.

Výprava byla vynikající a budu na ni velice rád vzpomínat. Dlužno přiznat, že by nebyla pro každého. Dovedu si představit řadu lidí, kteří by především noc nepřečkali v pohodě. Hlavním cílem do budoucna za sebe vidím v dovybavení a dořešení nocležin a především nosného systému. Velice zvažuji pořízení osla :c)


Přestože nedorazili zastánci velkých štítů, přinesl nám přesun, krom krásných zážitků, i některé cenné informace.
Tedy za mne: