Činění kožešin kvašením

Činění starých Slovanů není dosud zcela objasněno, ale vzhledem k tradici používání kůží a kožešin na území osídlených Slovany, se dá předpokládat, že činění usní i kožešin bylo na poměrně vysoké úrovni.
Archeologickými vykopávkami je doloženo pouze činění usní tříslem. Tříselné činění dává velmi kvalitní usně, pro kožešinu ale vhodné není. Řemen po něm zůstává tvrdý, proto se asi pro činění kožešin používalo jen výjimečně tam, kde tvrdost nebyla na překážku, nebo se i vyžadovala (například jako podložka na spaní).

Nošení kožešinových oděvů měli ale Slované v takové oblibě, že jejich činění muselo být rovněž na vysoké úrovni. Zikmund Winter například uvádí, že v 16. století ne každý u nás vlastnil plášť, každý však vlasnil kožich.

Nejstarší známý způsob činění kožešin u Slovanů je kvašením. Je to v podstatě činění piklem, protože se jedná o činění slabými organickými kyselinami, které vznikají kvašením. Mouka zároveň kožky plní. Stejných postupů při činění, nástrojů i slovních výrazů si všimla etnoložka Ludmila Pátková při výzkumech na Slovensku a domnívá se, že jde o původní činění kožešin starých Slovanů. Každý kožešník měl vlastní odzkoušený recept, který se dědil z generace na generaci. Toto jsou některé z nich:

Záznam z r. 1545

Při tomto činění se uvádějí konkrétně kůže ovčí, jarlinky, jehněčí a liščí. Není jasné, jestli se všechny kůže činily stejně dlouho, ale je pravděpodobné, že doba činění byla závislá na tloušťce řemene. Je to ovšem třeba odzkoušet, případně sledovat během činění.
Kůže se na 2 hodiny namočí do kádí, druhý den se máchají v řece. To se obvykle dělalo tak. Že se kůže svázaly, ponořily do tekoucí vody, zajistily se aby neuplavaly a takto se nechaly máchat. Opět se namočily do kádí a škrábaly od tuku, blan a nečistot. Pak se dávaly do kvasu.
Kvas: Půldruhá čtvrtce mouky režné, půl kbelce a půl mírky režných otrub, pět mírek soli.
Dvakrát denně překládat z jedné kádě do druhé. To trvá více než týden. Pak celý den nechat okapat na bidlech překládat, po několika dnech na bidlech šatem mokrým smáčet (asi navlhčit hadrem), složit do koše, kamením přiložit na den. Pak vypracovávat na kose a na noc slanou vodou potírat a moukou posypávat a zase na kosu. Nakonec rákoskou vyklepat a díry zašít. Trvá celkem čtyři týdny.

Činění perziánů v Rusku v Buchaře v polovině 20. stol.

Činění v jámě:
Používá se pšeničná, žitná, nebo ječná mouka, případně otruby.
Na 160ks perzianu je zapotřebí 64kg mouky a 16kg soli. Kožky se vkládají do jam dobře rozprostřené, lícem navrch. Zpočátku má mít voda jen 4 až 6 stupňů, později 28 až 32. Zvýšením teploty se činění urychluje. V létě proto trvalo činění asi 12 dní, v zimě až 18 dní.

Činění v továrnách v sudech:
Na 150ks kožek je zapotřebí 200 litrů vody, 30 kg ovesné mouky a 9 kg soli. Mouka se den před činěním zamíchá do 50 litrů vody, 45 stupňů teplé. Nejvyšší teplota při kvašení dosahuje 35 stupňů, sudem se občas pohybuje.
Po vykvašení se rozprostřené kožky suší, pak se promyjí a znovu suší.

Činění na Slovensku první polovina 20. stol.

Toto činění se téměř neliší od způsobu popsaného v r. 1545. Kůže se rovněž namáčejí v kádích, máchají svázané v potoce a škrábou od nečistot.
Kožešiny posypané na masové straně směsí ječného nebo pšeničného šrotu se složí nebo srolují do ruličky, naskládají do kádě a zalijí vodou. Kvašení trvá 10 až 16 dní, podle počasí. Kožky se musely překládat poprve po 24 hodinách, pak dvakrát až třikrát denně. Pokaždé bylo kožku nutno složit jinak, aby se kvašení proběhlo rovnoměrně. Správně vykvašená kožka se poznala podle řemene, který byl hladký a po vytlačení kvasu na něm zůstávaly pod prsty bílé skvrny. Kožky se dále ve stínu sušily a ještě vlhké vypracovávaly na kose. Nebo se jen usušily a uskladnily, pak se hadrem navlhčily, nechaly do druhého dne rozležet a pak teprve vypracovávaly na kose. Kožky byly měkké jemné, semišového povrchu.