Zelenina V.: Plodová zelenina ve staroslovanské kuchyni

V této skupině jsou zahrnuty okurky, tykve, melouny a ostatní plodové zeleniny, které jsou především dnes tak velmi oblíbené.
U starých Slovanů však plodová zelenina nehrála příliš významnou roli. Bylo to jednak nedokonalým prošlechtěním jednotlivých druhů tak i náročností na jejich pěstování.

Určitou vyjímkou v této skupině jsou okurky. Ale ani u nich netušíme, jak ve skutečnosti vypadaly a jak se jedly. V mladším období se podle kuchařek vařily a voda se vylévala. Uvařené se dále zpracovávaly, což však nevylučuje konzumaci syrových okurek.  Zda se kvasily se můžeme jen domnívat, ale protože je kvašení samovolný proces, takže zřejmě ano. Kvašené okurky by v tom případě byly důležitou součástí jídelníčku v zimním období.

 

Šlechtěné druhy plodové zeleniny

OKURKA SETÁ (Cucumis sativus)

    Využití pro konzumaci:
Použití v historii: Pěstovala se již v 8.st.př.n.l. v Babylónu. V císařském Římě sloužila k přípravě teplých jídel.
Použití pro Slovany: Okurka je doložena nálezem semen hned v centru Velké Moravy (9. století - Mikulčice) tak i z přilehlých provincií (9.-10. století - Praha). Tyto nálezy dělají z okurky jedinou velkomoravskou plodovou zeleninu prokazatelně cíleně pěstovanou.   

Botanické údaje:
Neroste volně v přírodě, je množena a pěstována pouze jako zahradní kultivar.

Zpracování a nutriční hodnota:
Konzumace: Syrové plody nebo kvašené.
Zpracování: Okamžitá konzumace. Zakvašené vydržely i řadu měsíců. Sladkokyselý nálev se nedělal!

Dostupnost osiva: Nelze s jistotou říci jaké kultivary okurky se v RS pěstovaly, takže nelze ani doporučit žádné osivo.

 

Tykve a melouny

Magdaléna Beranová ve své knize  Jídlo a pití v pravěku a středověku se spíše přiklání k názoru, že další druhy plodové zeleniny - tedy tykve a melouny byly v českých zemích známy až od 14. století a dokládá to několika příklady: nálezy a skrze kuchařky, které tykve považují za "uherské" jídlo. V antickém Římě se tykve prokazatelně pěstovaly a odtud se dostaly i do zahrad v říši Karla Velikého.

Mají se tedy tykve ze slovanského jídelníčku úplně vyloučit? Když:

• Byly známy před stěhováním národů i po něm.
• Za Velké Moravy existovaly pokročilé obchodní vztahy s Franckou říší.
• Nevíme jak moc byly tykve "uherským" jídlem, když se Uhersko (z období receptů) rozkládalo na nemalé části Velké Moravy (Panonie, Slovensko)
• Podnebí bylo koncem 1. tisíciletí na Velké Moravě pro pěstování tykví vhodné.

Druhy tykví:

• Vodní meloun (lubenice obecná) (Citrullus vulgaris)
  • Vzhled tykve: Meloun byl podobný současným druhům vodních melounů, pravděpodobně byly plody něco menší.
  • Semínka jsou z našeho území až z 15.-16. století
  • Do raně středověké slovanské kuchyně se tedy určitě nehodí.
• Lagenárie (Lagenaria vulgaris)
  • Vzhled tykve: typický láhvovitý tvar. Více Google.
  • Zřejmě tento druh byl v Řecku a Římské říši používán k výrobě lahvovitých nádob.
  • Nálezy potvdrzují tento druh z Bratislavy ze 14. století.
  • V raně středověké slovanské kuchyni by se objevovat neměl a pokud ano, tak jen některý z původních kultivarů nebo už ve zpracované podobě.
• Tykev obecná (Cucurbita pepo)
  • Vzhled tykve: patizón a další formy tykví. Více Google.
  • Nálezy potvdrzují tento druh z Bratislavy ze 14.-15. století.
  • V raně středověké slovanské kuchyni by se objevovat neměl a pokud ano, tak jen některý z původních kultivarů nebo už ve zpracované podobě.

Osobně bych pro Slovanskou kuchyni raději nepoužíval žádnou z tykví!

 

Plané druhy (plodové) zeleniny

V této podkapitole plodové zeleniny (vzhledem k malému množství šlechtěných druhů) a absenci dalších pramenů si dovolím i spekulovat.

SLÉZ VELKOKVĚTY (Malva alcea) - a další druhy slézů

• Zřejmě se konzumovaly také nezralé semeníky (tedy plody) několika druhů slézů, které byly u Slovanů zřejmě velmi oblíbeny.
• Pojednání o 4 druzích této rostliny je uvedeno v jiné kapitole  (Zelenina I.: Salátová zelenina ve staroslovanské kuchyni).

 

Druhy plodové zeleniny nevhodné pro RS

LILEK JEDLÝ ( Solanum malongena ) /  baklažán

• Byl konzumován již ve starém Římě, kde mu byly přisuzovány negativní vlastnosti  (byl nazýván jablkem šílenství)
• Do střední Evropy se dostal však až z Ameriky v 15.-18. století.
• Pro Slovany je lilek naprosto nevhodný stejně jako i ostatní dovezené plodové zeleniny: rajčata, papriky apod.

MODERNÍ NEVHODNÁ ZELENINA

• paprika
• rajče