Archeoskanzen Modrá - průvodce stavbami

Plocha archeoskanzenu se člení na funkčně odlišné celky a areály. První představuje opevňovací celek s hradbou, vstupní bránou a strážními věžemi (1). Na něj navazuje areál sídlištně-hospodářský (2-10), za nímž se nachází areál náboženský (11), vedle něj pak areál mocenský (12-13). Poněkud stranou se rozkládá areál církevní s objektem národní kulturní památky (14). Okruh archeoskanzenem uzavírá řemeslnický areál (15-19) a objekty informačního centra a občerstvení (20).

1. OPEVNĚNÍ představují části hradby tzv. skořepinové konstrukce s čelní palisádou a ochozem, a mohutné dvojvěží se vstupní branou do areálu archeoskanzenu. K opevnění patří i strážní věž stojící v těsné blízkosti náboženského areálu na opačném konci plochy ve směru k Velehradu. Ochozy všech věží umožňují výhled do blízkého okolí (podle nálezů ve Starém Městě).


2. ROUBENÁ ZEMNICE představuje nejtypičtější obydlí Slovanů 6. – 10. století. Je pro ni charakteristické výraznější zahloubení podlahy do podloží, umístění otopného zařízení-pece v jednom z rohů proti vchodu, a to, že krokvice střechy jsou ukotveny přímo do země po jejím obvodu. Sídlili v nich jak obyvatelé otevřených sídlišť, tak i hradisek a mocenských center Velké Moravy (podle nálezu v Uherském Ostruhu-Kvačicích).


3. STUDNA představuje zdroj vody s tzv. „neživou“ vodou používanou hlavně k výrobním a hospodářským účelům. K pití sloužila hlavně voda „živá“ braná z řek a potoků. Šachta studny je obložena dřevěnými deskami a kryta stanovým přístřeškem na čtyřech kůlech, dno má vyloženo izolací v podobě římských cihel. Okovy s vodu se vytahovaly pomocí rumpálu (podle nálezu ve Starém Městě).


4. ZAPLÉTANÁ ZEMNICE představuje typ zemnice s plytce zahloubenou podlahou. Její stěny tvoří proutěný výplet omazaný hlínou. Sedlová střecha spočívající na nosnících-sochách je upevněna na koncích obvodových stěn. Otopným zařízením byla otevřená ohniště i pece s kopulí, někdy vysunutou mimo půdorys. Sídlili v nich obyvatelé všech typů sídel (podle nálezu v Uherském Hradišti-Sadech).


5. ZEMNICE S PŘÍSTAVKEM představuje typ obydlí, ve kterém se uskutečňovala také výrobní činnost – výroba přeslenů z kamenné suroviny, sadského lupku. Objekt má proto větší rozměry, než ostatní stavby. Podlaha je jen plytce zahloubená, před pecí byla do ní vykopána jáma na obilí, stěny mají pevnou srubovou konstrukci. Přístavek sloužil k uskladnění kamenné suroviny a nářadí (podle nálezu v Uherském Hradišti-Sadech).


6. KLEŤ představuje hospodářskou stavbu uzpůsobenou ke skladování slámy a sena, k uskladnění pracovního nářadí a snad i některých poživatin. Mohla plnit i funkci příležitostného krátkodobě využívaného obydlí. Jde o nadzemní objekt postavený na kůlech, s proutím vyplétanými, neomazanými stěnami a sedlovou střechou (podle nálezu ve Starém Městě).


7. ROUBENÝ DŮM s podlahou na úrovni terénu představuje převažující typ obydlí obyvatel hradisek a mocenských center. V podobných domech opatřených maltovými podlahami nebo postavených na kamenných podezdívkách mohly bydlet i rodiny velmožů. Je pro ně typická robustní srubová konstrukce, otopným zařízením mohlo být otevřené ohniště nebo i hliněná kopulovitá pec (podle nálezu ve Starém Městě).


8. DŮM s kombinovanými dřevo-hliněnými stěnami hrázděné konstrukce a podlahou na úrovni terénu představuje u moravských Slovanů ojedinělý typ obydlí. Stěny z nepálených hliněných cihel představují na Moravě 9. století cizorodý prvek. Dům však byl součástí zázemí řemeslnického kovoliteckého areálu, takže je možné, že jej obýval cizí řemeslník (podle nálezu ve Starém Městě).


9. PEKÁRNA představuje neobyvatelné specializované výrobní zařízení uzpůsobené k výrobě a pečení chleba a dalších druhů pečiva, hlavně placek. K tomu sloužily především dvě rozměrné kopulovité pece umístěné kvůli snadnější obsluze na zemní lavici vzniklé zahloubením pracovní části do podloží. Nadzemní část je srubové konstrukce, štíty vyplétané, takže snadno odvádějí kouř (podle nálezu v Uherském Hradišti-Sadech).


10. OBILNICE představují zásobní jámy, ve kterých bylo skladováno obilí určené k sadbě. Mohly však sloužit k uskladňování i dalších komodit, včetně potravin. Jsou různě objemné, nejčastěji hruškovitého tvaru a po obvodu mohly být obkládány dřevem nebo vystýlány slámou. Ústí obilnic byla zavalena plochým kamenem nebo žernovem a kryta přístřeškem (podle nálezu v Modré a ve Starém Městě).


11. NÁBOŽENSKÝ AREÁL představují zaniklé pohřebiště a kultiště z doby před přijetím křesťanství (7.-8.století). Slované tehdy své mrtvé spalovali na hranicích a popel vsypávali do nádob nebo pytlíků. Pohřebiště proto tvoří násypy mohyl s nádobami se zbytky žárových pohřbů. Kultiště představují modly bohů a bůžků vytvořené na podkladě nálezů z prostředí polabských a pobaltských Slovanů, z Moravy je neznáme.


12. ROUBENÝ DŮM představuje vlastně přístavek ke stavbě palácového typu. Mohlo se jednat o místo s funkcí přípravny pokrmů, tedy kuchyně. Jde o s tavbu srubové konstrukce se sedlovou střechou pokrytou štípanými šindely. Průchodem je spojena se stavbou palácového typu (volně podle nálezu ve Starém Městě).


13. STAVBA PALÁCOVÉHO TYPU představuje reprezentační objekt svázaný s životem knížecí vrstvy Velké Moravy. Mohlo jít o obydlí samotného knížete, případně i o centrální sněmovní místo Moravanů. Stavba je zbudována na maltu a kámen, s litou maltovou podlahou, a se střechou vytvořenou z pálené krytiny antického charakteru. Její interiér plní v archeoskanzenu funkci výstavně-prezentační (podle nálezu ve Starém Městě).


14. KOSTEL představuje typově nejčastější křesťanskou svatyni doby velkomoravské. Jde o sálovou stavbu s protáhlým obdélníkovým kněžištěm zbudovanou na maltu a kámen opatřenou sedlovou střechou ze štípaných šindelů. Kostel byl realizován na podkladě archeologického nálezu zbytků raně středověkého kostela sv. Jana, jehož půdorys je kameny vytyčen v jeho těsné blízkosti. Kostel tedy představuje hypotetickou rekonstrukci kostela sv. Jana, jehož zbytky byly vyhlášeny NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKOU.


15. SDRUŽENÉ ŘEMESLNICKÉ PRACOVIŠTĚ představuje rozměrnou dílnu, v níž vedle sebe pracovali výrobci různých odvětví, v našem případě řezbáři rohoviny a parohoviny, zpracovatelé dřeva a zhotovovatelé oděvů. Objekt má lehkou konstrukci stěn z proutěného pletiva, sedlovou střechu a je bez otopného zařízení, takže zřejmě byl sezónním pracovištěm (volně podle nálezu ve Starém Městě).


16. DÍLNA KOVOLITCE A ŠPERKAŘE představuje centrální specializovanou dílnu klenotnického výrobního areálu. V jejím interiéru stojí dvě menší pícky, řada půdních výklenků naznačuje, kde se pohybovali výrobci a kde měli uloženo nářadí a surovinu. V takovýchto dílnách se vyráběly známé zlaté a stříbrné velkomoravské šperky, odlévaly zvony, zdobily kovové části opasků a ostruh. Objekt má pevnou srubovou konstrukci a valbovou střechu (podle nálezu ve Starém Městě).


17. KOVÁRNA představuje specializované pracoviště řemeslníka, jehož výrobky našly uplatnění ve všech sférách života středověkého člověka. Nejdůležitějším zařízením kovárny byla výheň s dmýchacími měchy a kovadlina. Kvalitní musely být také nástroje, kterých kovář při práci používal. Objekt byl stavěn s ohledem na to, aby jej neohrožovaly žhavé jiskry ani okuje, tedy aby snadno nevyhořel (podle nálezu ve Starém Městě)


18. KERAMICKÁ DÍLNA představuje pracoviště hrnčíře, tedy výrobce po jehož činnosti nacházejí archeologové nejvíce stop. V interiéru se nachází vypalovací pec, místo pro přípravu keramické hmoty a vysoušení výrobků a samozřejmě hrnčířský kruh. Dílna má lehkou konstrukci se stěnami vypletenými proutím. Její zadní část byla přeměněna na příležitostné stání pro domácí zvěř (podle nálezu ve Starém Městě).


19. VÝROBNÍ PECE představují volně stojící vypalovací zařízení hrnčíře a hutníka. Osamoceně stály proto, že oheň z některých pecí mohl být nebezpečný rákosovým nebo slaměným střechám obytných stavení. Po jejich obvodu však stály kůly, na které byl v případě nepříznivého počasí, zejména deště, upevňován přenosný přístřešek. Ten zabraňoval rozplavení pecí (podle nálezů v Uherském Hradišti-Sadech a Starém Městě).


20. INFORMAČNÍ CENTRUM A OBČERSTVENÍ představuje nezbytné zázemí archeoskanzenu. Oba objekty jsou umístěny v nadzemních stavbách, které svým vnějším vzhledem nikterak nenarušují představu o stavební kultuře Velké Moravy. Podobné byly součástí zástaveb mocenských center ve Starém Městě, Břeclavi-Pohansku i Mikulčicích.