Jak známe "vynášení" z nejstarších lidových zvyků:
Pro naše předky byl proto rituál vynášení zimy a vítání jara významnou událostí, kterou prožívalo celé společenství. Dospělí a staří ale jenom přihlíželi. Přímými aktéry byli mladí lidé, dospívající nebo děti, ti, kteří představují naději do budoucna.
Na Smrtnou neděli tedy zhotovila svobodná děvčata (nebo mládež) symbolickou
ženskou figurínu nazývanou Smrt (Smrtholka, Morena, Mařena) - (ve Slezsku
zároveň vynášeli i Mařocha v mužské podobě).
Ke zhotovení Morany se používalo to, co už nebylo k potřebě, suché větve, roští, stará sláma, uschlá tráva z loňska... Morana bývala ustrojena do bílého a okrášlena náhrdelníky a ozdobami z vyfouknutých vaječných skořápek a prázdných šnecích ulit, tedy symboly smrti a zmaru - vždyť figurína Morany představuje smrt, nemoci, bídu a všechno, co lidem škodí.
Děvčata smrtku vynesla za vesnici, kde byla spálena (oheň je stejně jako voda očistný živel) nebo častěji vhozena do potoka nebo řeky, která ji odnesla
z vesnice jako symbol překonání zimy. Smrt a neštěstí jsou pryč, voda je vzala...
Jako kontrast k Moreně bylo Líto (letečko, májíček), které symbolizovalo příchod jara a obnovení života. Na rozdíl od smrtky bylo vytvořeno ze živých a barevných materiálů - sám stromek nebo zelená ratolest zobrazují v magii život. Tradiční lita byla dvojího druhu. V západní polovině našeho území, v Čechách a na přilehlé části Moravy, se upravovala z vršků jehličnatých stromků, ve východních oblastech (zejména u hranic se Slovenskem) pak většinou z jívových ratolestí.
Mládež si také domů přinášela větévky rašící, svěží, zelené a ozdobené barevnými pentličkami
- někde se i jim říkalo létečko nebo lítečko. Důležitým doprovodem líta byla panenka, jako další symbol budoucnosti, znázorňující plodnost.
S takovým to
lítem nebo lítečkem pak mladí koledou obešli vesnici a u každého domu obřadními zpěvy a říkankami oznámili, že je zima pryč. Od hospodářů za tu dobrou zprávu dostali něco dobrého na zub a nakonec si z dárků uspořádali hostinu, u níž nechyběla dobrá zábava, muzika, zpěv a tanec.
Říkadla:
Vybrány jen ty, které neobsahují svaté a mohou být více nadčasové...
1.
Ide paní z lůky, nese misu můky, přidajte nám více |
na pěkné střevíce. Naša smrť je bledá ona by jedla; |
až ona sa nají, už nás neudáví. |
2.
Nesem, nesem kyselo, čtyry leta viselo, na pátý rok spadlo, jak spadlo, hned zvjadlo. |
Smrť, smrť ukrutná ksyelico nechutná; kyselicu zíme a smrť utopíme. |
3.
Přišlo jaro do vsi, kde si, zimo, kde si? |
Byla zima mezi nama, a včil už je za horama, hu, hu, hu, jaro už je tu! |
4.
„Neseme Morenu na vrchu červenú, na spodku zelenú, pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú....,“
5.
„Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede."
6.
Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi! Co nám léto přinese ? Obilíčko zelené a vajíčko červené.
7.
Nesem léto zelený a vajíčka červený.
Hody jsou,hody jdou, nesou léto před sebou.
8.
Leto, leto, kdes tak dlouho bylo?
U studánky, u studánky, ruce, nohy mylo.
10.
Na tu Květnou neděli, zase jsem k vám přišla,
dejte mě kus perníku, já jsem koza mlsná.
11.
Líto, líto nesu, až se celá třesu.
Ráno jsem nic nesnídala, protože jsem pospíchala, abych něco dostala.
NÁVOD NA VYNÁŠENÍ MORANY
Pro tuto oslavu potřebujeme:Hlavní motiv oslavy:
Vynáší se smrt symbolizovaná loutkou (která se následně topí, pálí, kamenuje, trhá, zakopává – dle libostiJ), aby se mohlo přinést léto, symbolizované zeleným stromkem(větvemi).
Průběh této oslavy dle našeho scénáře - pro Velkomoravský sněm v Mikulčicích:
Nová říkadla:
Protože jen málokteré z dochovaných říkadel se dá použít pro staré Slovany, uvítáme nápady, tipy - prostě upravená dochovaná říkadla, takříkajíc šité na míru Velesovi. :c)
Dle Čeňka Zíbrta se totiž tyto říkadla od nejstarších dob příliš nezměnila, ale tradují se z generace na generaci (změnil se pouze jazyk a přidali se svatí). Taky proto mnohdy texty nedávají tak úplně smysl. Je zajímavé, že stejná říkání jsou nejen na území naší republiky, ale také na Slovensku, či v jiných zemích (dokonce můžeme tento obřad vystopovat ve starověkém Řecku). Vymýšlet něco nového do staré tradice je tedy zbytečné - spíše je třeba upravit vše tak, ať se nám to dobře huláká:-)