Barvení III.e. - tradiční barvířské rostliny: červená

Červená barva, ač se v přírodě běžně vyskytuje, je jako textilní barvivo velice nedostupná. V žádném případě nedostaneme hezkou červenou barvu z plodů - navíc je tato barva velice nestálá a tedy bez větší hodnoty. Nejhezčí červená se zřejmě získávala z velmi drahého červce polského. Dalšími zdroji byly duběnky dubu kermesového a některých typicky středomořských rostlin - Syrská routa.

Byla zde ovšem také malá část rostlin, které červenou barvu poskytovaly. I proto se červená vždy velmi cenila a ve středověku náležela pouze nejvyšším sociálním vrstvám.

Docílení plné sytosti červené barvy obnášelo opakované barvení a moření. I proto je mnoho "červených" barviv spíše barvivy starorůžovými.  Krom červce a dalších možností nám k barvení na starorůžovo až červeno bylo Slovanům dostupné barvivo z následujících několik rostlinek, známých již ve středověku.

 

Rostliny poskytující růžové barvivo.

Srpek obecný (Falcaria vulgaris)

    Barvířské využití:
Použití v historii: Jedná se o barvířskou rostlinu známou již ve starověku - ovšem používanou na přibarvování vína nebo v kosmetice..
Použití pro Slovany: Jedná se o dostupnou barvířskou rostlinu, kterou mohli Slované podle potřeby sbírat.

    Botanické údaje:
Rozšíření: Hranice areálu druhu vede na západě a severu od severovýchodního Španělska přes Francii, střední Evropu do jižní Skandinávie a Pobaltí, na jihu a východě od Itálie přes Balkán, jižní Rusko, Malou Asii, Irák, Afghánistán na jihozápadní Sibiř. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplejších oblastech.
Ekologie: Roste na travnatých a křovinatých stráních, na pastvinách a úhorech, v lemech lesů, kolem silnic i železnic, také jako plevel v polích a ve vinohradech.
Popis: Dvouletá až víceletá bylina, 40–90 cm vysoká, stonek vystoupavý nebo přímý, rozkladitě větvený. Dolní listy řapíkaté. Květy drobné, bělavé, oboupohlavné a samčí, vykvétají od června do října.
    + Botanický popis je převzat z Internetu; Více botanických informací o rostlině.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

Pěstování: Výsev semen provádíme v květnu.

    Barvení:
Zdroj barviva: Oddenky.
Barvivo:
Docílená barva: Růžová až šedorůžová.
Stálost: Výsledná barva má nízkou trvanlivost. Navíc je barva citlivá na změnu pH.
Barvení: V klasické barvící lázni.

Další využití: Občas se snad využívá také jako léčivka. Rostlina chutná hořce, dříve se používala při léčbě domácích zvířat.
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.

 

Vřes obecný (Calluna vulgaris)

    Barvířské využití:
Použití v historii: Jedná se o barvířskou rostlinu bez vystopovatelné historie využití.
Použití pro Slovany: Jedná se o dostupnou rostlinu, kterou mohli Slované podle potřeby sbírat a využívat k barvení. Její cílené pěstování a šíření jako barvířské rostliny je však vysoce nepravděpodobné.

    Botanické údaje:
Rozšíření: Druh se vyskytuje téměř v celé Evropě - od Azorských ostrovů až po Ural, zasahuje až do západní Sibiře.
Ekologie: Roste na vřesovištích, pastvinách, písčinách i skalách, na kyselých a propustných půdách, od nížin až po alpínský stupeň. Vyhledává stanoviště otevřená, slunná, v příhodných přírodních podmínkách vytváří rozsáhlé porosty.
Popis: Nízký, 15–50 cm vysoký, stálezelený keř s jehlicovitými listy, které jsou maximálně 3 mm dlouhé, střechovitě se překrývají. Korunní lístky jsou kratší než kalich, kvete od července do září. Druh je velice variabilní.
    + Botanický popis je převzat z Internetu; Více botanických informací o rostlině.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

    Barvení:
Zdroj barviva: Kvetoucí nať - u nás je chráněný a nesmíte jej sbírat ve volné přírodě!
Barvivo:
Docílená barva: Světle růžová. Při opakovaném barvení sytější.
Stálost: Vysoká trvanlivost.
Barvení: V klasické barvící lázni.

Další využití: Využíval se k vaření piva.
Dostupnost osiva: Sazeničky se běžně prodávají v zahradnictvích jako ozdobný druh (pozor na nehodnotné kultivary).

 

Svízel syřišťový (Galium verum)

    Barvířské využití:
Použití v historii: Jedná se o barvířskou rostlinu bez vystopovatelné historie využití.
Použití pro Slovany: Jedná se o dostupnou rostlinu, kterou mohli Slované podle potřeby sbírat a využívat k barvení. její pěstování je nepravděpodobné, ale v místech kde roste bývá hojný.

    Botanické údaje:
Rozšíření: Eurasijský druh - v Evropě kromě nejsevernějších a nejjižnějších oblastí.
Ekologie: Roste na suchých trávnících, pastvinách, mezích, v lesních lemech, na železničních náspech a podél cest, v pásmu od nížiny až do hor.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–120 cm vysoká, lodyhy přímé, bohatě větvené, listy a palisty v 8–14četných přeslenech, čárkovitě obkopinaté, 2–3 cm dlouhé, od lodyhy odstálé, květenství latovité, bohatě větvené, koruna žlutá, vonná, kvete od června do července. Jako jediný náš svízel kvete žlutě!
    + Botanický popis je převzat z Internetu; Více botanických informací o rostlině.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

Pěstování: Výsev semen provádíme v létě.

    Barvení:
Zdroj barviva: Kořeny.
Barvivo:
Docílená barva: Světle růžová. Růžová. Růžová s hnědavým nádechem. Při opakovaném barvení sytější růžová a snad (údajně) až fialová - což považuji za nepravděpodobné.
Docílená barva 2: Z listů a květů lze docílit nejasných žlutých a zelenožlutých barev.
Stálost: Vysoká trvanlivost obou barev.
Barvení: V klasické barvící lázni.

Další využití: Listy se používají při výrobě sýrů - ferment obsažený v jeho listech sráží mléko. Uplatňuje se také v lidové medicíně.
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.

 

Svízel severní (Galium boreale)
 - obdobné jako svízel syřišťový

    Barvířské využití:
Použití v historii: Jedná se o barvířskou rostlinu bez vystopovatelné historie využití.
Použití pro Slovany: Jedná se o dostupnou rostlinu, kterou mohli Slované podle potřeby sbírat a využívat k barvení. Její cílené pěstování je vysoce nepravděpodobné, protože v místech kde roste, bývá hojný.

    Botanické údaje:
Rozšíření: V ČR roztroušeně až hojně. Celkově roste ve většině Evropy, dále v Asii a Severní Americe.
Ekologie: Vlhké louky a příkopy, na půdách vlhkých, výživných, humózních, slabě zásaditých až slabě kyselých.
Popis: Vytrvalá, 20 až 70 cm dlouhá bylina. Lodyha tuhá, přímá, větvená, 4hranná. Listy ve 4četných přeslenech, kopinaté, 3žilné. Květenství koncová, větvená lata vrcholíků, koruna kolovitá, bílá. Kvete v VI až VII.
    + Botanický popis je převzat z Internetu.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

Pěstování: Výsev semen provádíme v létě.

    Barvení:
Zdroj barviva: Kořeny.
Barvivo:
Docílená barva: Světle růžová. Růžová. Růžová s hnědavým nádechem. Při opakovaném barvení sytější růžová a snad (údajně) až fialová - což považuji za nepravděpodobné.
Docílená barva 2: Z listů a květů lze docílit nejasných žlutých a zelenožlutých barev.
Stálost: Vysoká trvanlivost obou barev.
Barvení: V klasické barvící lázni.

VÝSLEDKY BARVENÍ
Oddenky a kořeny sbíráme spíše na podzim - kdy by teoreticky mohly být vydatnější. Ale lze je sbírat i celoročně.	V tomto případě byly sbírány čerstvě rašící rostlinky svízele. A to koncem března. Rostliny vymyjeme od zeminy. Odstraníme suché a zelené části.	Výsledek hodiny práce - sbírání kořínků není až tak rychlé a např. v kamenitém terénu je to dřina. Přesto lze nasbírat dostatek kořínků.	Některé kořínky jsou poměrně silné a mají až 1 cm v průměru. Zpravidla však jen kolem 1 mm.
Kořínky nadrobno nasekáme a okolo jedné hodiny je vaříme ve vodě. Toto množství kořínků váží (v čerstvém stavu) 75 g.	V břečce ze 75 g. kořínků byla máčena vlna (50 g). Břečka má žlutou barvu se slabě nachovým nádechem. Výsledná barva je růžová s hnědavým nádechem.	Porovnání předešlé příze s další, která byla dobarvována ve zbývající břečce.

Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů. Jedná se o poměrně rozšířený druh.

 

Rostliny poskytující červené barvivo.

Mařinka barvířská pravá (Asperula tinctoria tinctoria)

    Barvířské využití:
Použití v historii: Jedná se o barvířskou rostlinu jejíž historické použití nelze úplně přesně vystopovat.
Použití pro Slovany: Jedná se o možnou barvířskou rostlinu používanou také Slovany. Na našem území se jedná o původní druh. Jjeí pěstování je možné už i v ranném středověku.

    Botanické údaje:
Rozšíření: Evropa, u nás je chráněna.
Ekologie: Roste hojně na travnatých a křovinatých stráních i v suchých hájích.
Popis: Vytrvalá, až 30 cm vysoká, zpravidla lysá zelená bylina. Lodyhy přímé, čtyřhranné, hladké. Listy vejčitě kopinaté, lysé, na okraji drsné, na špičce zpravidla krátce osinkaté; přesleny až devítičetné.
    + Botanický popis je převzat z Internetu; Více botanických informací o rostlině.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

Pěstování: Mařinky množíme brzy zjara dělením. Můžeme je množit výsevem prováděným na jaře.
Použití: Mařinky jsou vhodné do sklaních štěrbin a suchých zídek

    Barvení:
Zdroj barviva: Oddenky a kořeny sbírané na konci vegetačního období. Nasekané oddenky se při získání barviva musejí máčet nejméně 15 hodin.
Barvivo:
Docílená barva: Údajně červená až oranžová. Pokusně bylo docíleno spíše starorůžové a růžovohnědé.
Stálost: Výsledná barva má vysokou trvanlivost.
Barvení: V klasické barvící lázni.

Další využití: Kvetoucí nať se využívá také jako léčivka (proti střevním parazitům).
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.

 

Mořena barvířská (Rubia tinctorum)

Použití v historii: Mořena patří mezi nejstarší a nejužívanější barviva v Evropě, na Středním Východě a v Indii. Nejstarší nálezy jsou z údolí Indu z 3. tisíciletí před Kristem. Původně se pěstovala v Sýrii, Palestině a Egyptě. V Evropě je známe minimálně od roku 800. U nás pouze zplanělá - jedná se o nepůvodní druh.
Použití pro Slovany: Přinejmenším jako dovážené barvivo byla Slovanům zřejmě plně dostupná. Je to tedy barvivo pro Slovany naprosto použitelné, ale na slovanskou zahrádku zřejmě nevhodné.

    Botanické údaje:
Rozšíření: Rostlina se vyskytuje od jižní Evropy po malou Asii. Dříve se pěstovala také u nás, ale dnes se s ní můžeme setkat jen jako s rostlinou zplanělou.
Ekologie: Otužilá, vytrvalá rostlina, která dorůstá do výšky 0,60-1,00 m s přesleny velkých, drsných, na okraji ostnatých krátce řapíkatých listů.
Popis: Oddenek je silný, dužnatý, červeno-hnědý. Kvete od června do srpna zeleno-žlutými květy. Plody jsou kulovité červené peckovice.  
    + Botanický popis je převzat z Internetu.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

Pěstování: Při vyplavení oplodí a usušení semen můžeme provést výsev již v polovině dubna. Sejeme do hloubky 10- 15 mm. Vzdálenost řádků je 0,60 m. Semeno klíčí asi po třech týdnech. Na osetí jednoho aru potřebujeme přibli?ně 250 g semen. Kulturu mořeny lze ponechat na jednom místě až 4 roky.

    Barvení:
Zdroj barviva: Oddenky. Sbíráme je na konci vegetačního období, ale nejdřívo po 3 letech od výsevu.
Barvivo: Chinonové barvivo alizarin a purpurin.
Docílená barva: Červená (pH od 5,5 nahoru) - jinak oranžová.
Stálost: Výsledná barva má vysokou trvanlivost. Nesmí dojít k narušení vazeb v kyselém prostředí.
Barvení: V klasické barvící lázni.

Další využití: Kvetoucí nať se využívá také jako léčivka (proti střevním parazitům).
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.

 

Světlice - rostlina poskytující žlutou i červenou barvu.

Specifickou barvířskou rostlinou je světlice barvířská, která poskytuje jak žluté, tak i červené barvivo. Zde ji řadíme pod rostliny poskytující červenou barvu, protože "červená" je nepochybně hodnotnější než "žlutá".

 

Světlice barvířská (Carthamus tinctorius)

    Barvířské využití:
Použití v historii: Jedná se o tradiční barvířskou rostlinu používanou již od starověku. Poskytuje tradiční žluté barvivo zvané saflor. A také z ní lze připravit také červenou barvu, která však není vhodná na vlnu.
Použití pro Slovany: Rostlina je na barvení používána po celý středověk. Zda ji Slované pěstovali, či si jen dováželi sušené květy (popřípadě obarvené látky) se asi nedozvíme, ale jedná se o druh, který by na slovanské zahrádce mohl mít své místo.
Poznámka: Kultura pochází pravděpodobně z jihozápadní Asie (snad Afghánistán), předpokládá se vznik křížením světlice vlnaté C. lanatus L. a světlice obecné C. oxyacantha Bieb., která roste od severní Indie po Turecko jako plevel. Pěstovala se v údolí Nilu, ve starém Egyptě se používala na barvivo i pro olejnaté nažky. Od 16. století se vysévala i ve střední Evropě. V západní Evropě v 16. a 17. století se používala na barvení hedvábí, bavlny i sukna na červeno. U nás se používala v 19. a začátkem 20. století, ztratila význam s objevem anilinových barviv koncem 19. století.

    Botanické údaje:
Rozšíření: Známa pouze jako kulturní rostlina, pochází pravděpodobně z íránsko-turánské oblasti, kde rostou v přírodě jiné druhy. Jako olejnina se pěstuje ve Španělsku, Portugalsku, v severní, východní i jižní Africe, Arábii, jihozápadní a střední Asii, v Indii, Malajsii, Indočíně, Číně, v Severní Americe i v Austrálii. U nás je v nejteplejších oblastech pěstovaná, občas zplaňuje.
Ekologie: Díky hlubokým kořenům roste na hlubokých suchých půdách, snáší dobře i lehké suché půdy, je odolná proti suchu a větru, snáší zasolení. Naopak nesnáší trvalé zamokření a deštivé počasí, kdy je napadána houbovými chorobami. Deštivé počasí má také vliv na snížení obsahu oleje v semenech.
Popis: Jednoletka s tenkým kořenem, až přes 1 m dlouhým. Lodyha je přímá, jen v horní části bývá větvená. Je až 120 cm vysoká, téměř lysá, hustě olistěná. Bělavě žlutý, lesklý stonek má nevýrazné rýhování. Kvete od července do září.
    + Botanický popis je převzat z Internetu; Více botanických informací o rostlině.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

Pěstování: Výsev semen provádíme v březnu až dubnu do řádků vzdálených od sebe 50 cm.

Barvení:
Zdroj barviva: Kvetoucí nať. Případně usušená kvetoucí nať.
Barviva: Květy obsahují tři hlavní (polyenová) glykosidová barviva: ve vodě téměř nerozpustný šarlatově červený karthamin a rozpustné saflorové žluti A a B, tzv. saflomin A a B.
Je zajímavé, že anglický termín pro označení byrokracie "red tape" má původ v safloru, který se používal k barvení červených stužek užívaných ke svazování úředních spisů.
Karthamin není stabilní na světle.
Docílená barva I.: Žlutá. Vhodná i na len.
Docílená barva II.: Červená - nevhodná na vlnu.
Stálost: Vysoká trvanlivost.
Barvení: Ve speciální barvící lázni - bude (snad) časem rozepsána v samostatné kapitole. Podrobný postup naleznete v knize Barvení pomocí rostlin.

Další využití: Jako olejnatá a medonosná rostlina. Léčivka.
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.

 

V této kapitole byly popsány hlavní barvířské rostliny poskytující růžovou až červenou barvu. Pokud by jste chtěli další informace o daných druzích, gramážích pro barvení, doporučuji si koupit knihu Věry Bidlové Barvení pomocí rostlin.

Osivo některých zde zmíněných druhů rostlin si lze u nás objednat - více informací naleznete zde!