Slovanská zahrádka

Autor: Petr Tryščuk <petr(at)v-klub.cz>, Téma: Rostliny, Vydáno dne: 01. 03. 2008
Většiny historiků se shoduje, že v raném středověku se zřejmě rostliny příliš na zahrádkách nepěstovaly, ale ponejvíce se získávaly sběrem. Na druhou stranu víme, že Slované některé druhy rostlin cíleně přemisťovali - jak tomu dnes dokládají botanické nálezy v okolí hradišť Polabských Slovanů.

V dnešním Meklenbursku totiž rostou na místech bývalých slovanských hradišť byliny, které sem nepatří. Z této skutečnosti vyplývá, že je sem Slované museli sebou donést a cíleně pěstovat (Jídlo a pití v pravěku a ve středověku; Magdalena Beranová; 2005) - buď jako léčivky, nebo jako pochutiny.

Tento souhrn druhů není v žádném případě komplexní nebo konečný, ale může pomoci při výběru rostlin na "slovanskou" zahrádku...

Pokud bychom si chtěli vytvořit slovanskou zahrádku, musíme přemýšlet jako naši předkové - prvním cílem je účel, pro který se daná rostlina hodí. Já jsem v tomto příspěvku tedy použil podobné členění (a nikoliv taxonomické na které jsem spíše navyklý), ale podle použití.

 

Barvířské rostliny

Přestože drtivá většina Slovanů chodila oděna v režný či bílý šat, zřejmě jim nebylo cizí i barvení. Pro barvení některými barvami (modrá, červená i žlutá) se zřejmě středověcí barvíři neobešli bez sběru, rozšiřování rostlin, ale zřejmě některé z rostlin museli i cíleně pěstovat.

Mezi takto pěstované rostliny mohly patřit tyto:

* semena těchto barvířských rostlin se u nás dají objednat.

Rostliny ke praní a mytí

Naprosto specifickou rostlinou mohla být v raném středověku mydlice lékařská, která jako jediná naše původní rostlina v sobě obsahuje saponiny.

Mydlice lékařská (Carthamus tinctorius) *

    Historie:
Použití v historii: Jedná se o rostlinu tradičně využívanou v léčitelství i pro mytí.
Použití pro Slovany: Rostlina se u nás rozšířila druhotně - nevíme od kdy, ale Slované ji klidně mohli cíleně dovážet a vysévat na vhodné lokality.

    Botanické údaje:
Rozšíření: V ČR zdomácnělá na celém území kromě vyšších poloh. Původní rozšíření u nás není známé. V Evropě roste od Středozemí přes střední Evropu, po Kavkaz. . Dnes je rozšířena až do Skandinávie a na východ přes Sibiř na Dálný východ.
Ekologie: Původně pobřežní porosty u větších vodních toků i stojatých vod, dnes často i vlhké okraje cest. Dříve se pěstovala, proto je zdomácnělá v obcích. Je nitrofilní.
Popis: Trvalka až 80 cm vysoká se ztlustlým kořenem a oddenky asi 15–50 cm dlouhými. Lodyhy jsou přímé, nahoře větvené. Listy jsou podlouhle eliptické, 3–10 cm dlouhé, až 5 cm široké. Květy jsou 25–35 mm dlouhé a 20–25 mm široké. Kvete od června do října.
    + Botanický popis je převzat z Internetu; Více botanických informací o rostlině.
    + Více fotografií na Google.

    Využití:
Kořen mydlice obsahuje až 5% saponinů, které slouží k umývání i praní.

Získání saponátů:

Zdroj saponátů: Celá rostlina. Využívá se však pouze kořen, který jich obsahuje nejvíce.

Další využití: Jako léčivka (odhlenění, ekzémy) nebo jako zdroj barviva při barvení na zeleno.
Zajímavost: Je známo, že živočišným vláknům nesvědčí zásaditá reakce běžných mýdel, a proto se při jejich praní používaly mnohem jemněji působící saponiny mydlice. Dodnes s ním restaurátoři perou choulostivé oděvy a tapety.

Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.

 

Bříza bělokorá (Betula verucosa)

Určité množství saponinů (uvádí se okolo 3%) by mělo obsahovat také listí bříz. Březové šampóny jsou koneckonců dodnes dostatečně známy a používané. Březové listí je tedy určitou levnou a všem Slovanům dostupnou alternativou pro mytí a praní.
Získání saponátů: Saponiny se z listí získávají obdobným způsobem - vylouhováním v horké vodě.

 

Pochutina k utrhnutí: je libo sladké nebo kyselé?

Kdo by neměl rád sladké a kyselé. Kyselá chuť byla podle literatury ve středověku oblíbená a o sladké chuti se není třeba vůbec zmiňovat. Pomineme-li výrobu kyselé chuti (kvašení, octy) a získávání sladkých pochutin (med, ovoce), zbývají nám některé rostlinky, které se jako pochutiny konzumovaly a jednu z nich známe určitě i z našeho dětství.

Šťovík kyselý (Rumex acetosa) / Šťovík menší (Rumex acetosella)

    Historie:
Použití v historii: Jedná se o velice oblíbenou rostlinu tradičně využívanou jako pochutina nebo jako rostlina na saláty. Jeho použití se předpokládá už od pravěku (Beranová) a např. v Římě byl chápán jako jídlo pro vyšší vrstvy. Na našem území jej ještě nedávno konzumovali v horkých letních měsících sekáči, aby uhasili žízeň.
Použití pro Slovany: Oba dva druhy šťovíku jsou u nás naprosto běžné a dostupné. Slované je téměř určitě konzumovali jako pochutinu i jako zeleninu.

    Botanické údaje:
Rozšíření: V ČR zdomácnělá na celém území kromě vyšších poloh. Původní rozšíření u nás není známé. V Evropě roste od Středozemí přes střední Evropu, po Kavkaz. . Dnes je rozšířena až do Skandinávie a na východ přes Sibiř na Dálný východ.
Ekologie: Původně pobřežní porosty u větších vodních toků i stojatých vod, dnes často i vlhké okraje cest. Dříve se pěstovala, proto je zdomácnělá v obcích. Je nitrofilní.
Popis: Trvalka. Středně vysoká ( 30 - 100 cm ), lodyhy jsou přímé, málo větvené, listy mají velice proměnlivý tvar. Květní lata je červená s jednoduchými větvemi - doba květu: VI - VIII.
    + Více fotografií na Google / Více fotografií na Google.

    Využití:
Na saláty. Oblíbená na jaře, kdy nejen osvěžuje, ale zároveň doplňuje potřebný vitamín C. 
Upozornění: Při větším množství konzumace šťovíku zdraví neprospívá. Škodlivé účinky kyseliny šťavelové je třeba potlačit přídavkem mléka, smetany nebo sýra do pokrmu. Šťovík se proto má požívat jen občas.

Další využití: Jako léčivka.
Zajímavost: V roce 1895 se v Paříži prodalo 20 mil. kilogramů listí šťovíku.
Dostupnost osiva: Jedná se o naprosto běžné rostliny, kterou rostou takřka na každé louce.

 

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella)

Šťavel kyselý se v minulosti konzumoval obdobně jako šťovík. Narozdíl od něj byly ceněny především oddenky a stopky listů. Oproti šťovíku se tedy muselo nasbírat hodně stopek a proto musel být šťovík mnohem více používaný. také dostupnost šťavelu (oproti šťovíku) byla výrazně menší.

 

Kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos) *

    Historie:
Použití v historii: Využití této rostliny (kromě léčitelství) není známo. některé zdroje jej uvádí jako náhražkové sladidlo.
Použití pro Slovany: Tato rostlina byla záměrně šířena a pěstována přinejmenším Polabskými Slovany v dnešním Meklenbursku. Z toho vyplývá, že si ji Slované cenili a zřejmě nikoliv jako léčivky, ale spíše jako sladidla.

    Botanické údaje:
Rozšíření: Areál druhu se nachází v Evropě a zasahuje až na Sibiř. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech, ve vyšších polohách roste jen vzácně nebo chybí.
Ekologie: Roste v lesních lemech a na světlinách, ve starých sadech a na úhorech, v lomech, na náspech a také na železničních stanicích, na půdách hlubších, mírně vlhkých, na různých podkladech.
Popis: Vytrvalá bylina, lodyha poléhavá, lístky krátce řapíkaté, vejčité. Květy v hustých hroznech - kalich zvonkovitý, lysý, žlutobílý. Kvete od května do srpna, plodem je čárkovitý, srpovitě prohnutý lusk.
    + Botanický popis je převzat z Internetu; Více botanických informací o rostlině.
    + Použitá fotografie pochází z Internetu; Více fotografií na Google.

    Využití:
Listy rostliny obsahují určité množství cukru se zřejmě konzumovaly pro svou chuť nebo se možná přidávaly i do jídel.

Další využití: Jako léčivka - kořen i stonky byly kdysi využívány na přípravu léčivých odvarů.
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.

 

Olejnaté rostliny

Rostliny, které si Slované museli téměř určitě pěstovat, byly ty, z jejichž semen se získával olej. Příroda by nedokázala nabídnout dostatečné množství semen pro další zpracování. v této kapitole uvádím jen jednotlivé druhy rostlin - samotná výroba oleje bude popsána jinde. Navíc se ve všech případech jedná o známé druhy rostlin, které se zvláště nemusí představovat.

Zpravidla se jednalo o rostliny, které byly standardně pěstovány i z jiných důvodů jako např. na výrobu textilií:

Dalším možným zdrojem oleje byly plody a semínka keřů a stromů:

Pro nejvyšší vrstvy se zřejmě dovážel také olej olivový a mandlový.

* tato semena se u nás dají objednat.

 

Léčivky, koření, salátové rostliny i ostatní bylinky

Tuto skupinu bylinek nelze jednoduše dále členit neboť nevíme k čemu konkrétní rostliny požívali naši předkové. Navíc se mnohé rostliny využívaly k několika různým účelům. Vypsány jsou zde ty druhy, které mohly být primárně používány jako léčivky a až sekundárně ke konzumaci. Rostliny určené ke konzumaci (na saláty, špenáty nebo jako typické koření) budou popsány v samostatných kapitolách.

Následují rostliny jsou pouze výběrem těch druhů, které byly "prokazatelně" používány / pěstovány v raném středověku. Zčásti se jedná o druhy, které se sami pokoušíme pěstovat a u kterých je nějaká přímá souvislost se Slovany.

 

* Osivo těchto druhů rostlin si lze u nás objednat na našem tržišti!

CHCETE SVOU ZAHRÁDKU?

Navštivte naše tržiště!