Barvení III.a. - Barvení pomocí lišejníků: fialová

Lišejníky patřily vždy mezi tradiční barvířské rostliny. Nejen pro svou všudypřítomnost, ale také díky tomu, že mnohé z nich poskytovaly trvanlivá barviva jasných barev.

Skalačka barvířská (Roccella tinctoria)

Mezi nejoblíbenější lišejníky používané k barvení patřila zřejmě i skalačka barvířská (Roccella tinctoria), která rostla v hustých trsech v oblasti středomoří a byla jako barvivo sbírána už starými Řeky i po celý středověk.

Historická dostupnost: Středoevropští Slované se barvivem ze Skalačky mohli setkat především jako s již obarveným importovaným zbožím.

Dnešní dostupnost: Skalačka barvířská ve středomoří stále roste a dá se se tedy sbírat. Její zpracování jako barviva se již téměř neprovádí - pouze pro výrobu lakmusových papírků.

Chemické složení barviva: Základem barviva (zvaného též orseille nebo orcein) je orcin C₆H₃(CH₃) (OH)₂, který se v reakci s ammoniakem a vzduchem slučuje do sytě červenomodré břečky. Výsledkem bývá sytě fialové zbarvení barvené látky.
Více o využití barviva pro indikaci pH naleznete zde: http://www.chemie-master.de/FrameHandler.php?loc=http://www.chemie-master.de/lex/indikat/l01.html

Barvení - vlastní experiment:

Usušené a podrcené stélky Skalačky barvířské. Vyplatí se je hodinu macerovat ve vařící vodě a následně prolít jemným sítkem a odstranit tak zbytky stélek.

Různé barvy břečky (zleva doprava) podle PH - barva s nižším PH je žlutooranžová, další je sytě červná a při přidání sody se nám nálev zabarví do temně fialové. Kyselost zvyšujeme pomocí octa.

Nálev při prvním barvení a následný výsledek z prvního barvení. Barva není dosud nijak výrazná.

Porovnání barvy vlny po prvním barvení s vlnou po druhém barvení.
Vlněná příze po dvou barveních a po vymytí.

Další lišejníky, vhodné k barvení látek, budu k tomuto článku s postupem času přidávat. Dostupnost barviva: nasušené stélky se dají dovézt ze středomoří Případně nabízíme tyto stélky určené k barvení k odprodeji z vlastních zásob.