Plstění I - úvod do problematiky

Výroba látky z plsti je pravděpodobně prvním doloženým způsobem výroby netkané textilie a vlastně i textilie vůbec. Plstěné látky byly v minulosti používány na oděvní doplňky, nebo jako přikrývky a ke stavbě obydlí. Tyto postupy jsou dodnes využívány některými stepními národy.
Plst se dá využívat také pro slovanské raně středověké oblečení - klobouky (čepice), válenky (zimní boty), rukavice apod.

Dlouhá zimní srnčí srst.

Vyčesané ovčí rouno.

Šupinky na ovčím vlasu.

Historická dostupnost:

Výroba plsti je poměrně jednoduchá a vlna byla dostupná po celý středověk (ačkoliv asi ne zrovna levná), takže zde existuje výrazný předpoklad, že naši slovanští předkové plst nejen znali, ale také ji často používali. Jeden z možných důvodů je i ten, že výroba plsti (i bez alkalického „činidla“) je časově výrazně méně náročná, než výroba jakékoliv tkané textilie.
Využití plsti nám dokládá také dosud jediný nález plsti z Velké Moravy z hrobu ve Starém Městě.
 

Použitelný materiál:

Nejideálnějším materiálem pro výrobu plsti je ovčí vlna, např. mohér má již méně šupinatý povrch vlasu a tedy se i hůře plstí. Dále se používá delší srst lam a velbloudů a po chemické úpravě také králičích chlupy. Tyto materiály však pro raný středověk a Slovany obecně nejsou až tak použitelné.
Docela zajímavé by mohly být pokusy s jelení srstí. Jelen byl totiž u našich Slovanů nejčastěji lovenou zvěří a ti se jistě pokoušeli účelně zpracovat všechny jeho části vč. jeho srsti. Otázkou je jak?

 

Pro plstění použijeme především vlnu česanou do pásů (světlou nebo tmavou - v raném středověku byly zřejmě obě barvy u ovcí zastoupeny) – případně barvenou, ačkoliv barvit se dá plst i dodatečně.

Dostupnost: Česanou vlnu si dnes lze snadno obstarat na Internetu nebo také v čistírnách vlny.
 

Proces plstění:

Co se děje při plstění: Předně je si třeba říci, že jednotlivé vlasy u vlny mají jiné složení na svém konci a jiné na začátku. Pro potřebu plstění se jedná především o umístění a množství povrchových šupinek (u velmi jemné vlny obsahuje jeden mm2 900-3500 šupinek). Tyto šupinky se přitom šindelovitě překrývají, rozevírají se od kořene ke špičce - podobně jako šiška). T

a část vlny bez šupinek se nabíjí záporně (v tomto případě špička vlny) a kořen se šupinkami se nabíjí kladně. Při tření se každá část vlny chová jinak a tak dojde k zaplstění vlny.
Vlna se může také nechat nabobtnat - vlákna jsou pak tažnější a lépe po sobě kloužou. Při plstění dochází k periodickému natahování vláken, to je k jejich vzájemným posunům tím směrem, kterým je to snadnější, to je ve směru kořenu vlákna. Pohybu v opačném směru brání zejména šupinky. Horní konce vláken jsou tenčí a mají snahu se zasmyčkovat. Jakmile přestane tlak působit, mají vlákna vlivem pružnosti snahu zaujmout výchozí polohu, brání jim v tom však zaklesnutí šupinkami s ostatními vlákny. (Zbobtnání lze ovlivnit a urychlit působením chemikálií.)

Další faktory: Krom této vlastnosti hraje svou roli také bobtnavost, pružnost a tažnost vláken. Lépe se také plstí vlákna jemnější, kratší a zkadeřenější.

Zabránění plstění: Může být vhodné už u hotového výrobku, u kterého nechceme již provádět další změny. Zabránit plstění lze chlorováním v roztoku NaClO, kdy  dojde k uvolnění šupinek. Dále se uvádí, že dalšímu plstění lze zabránit také vhodným maštěním.
 

Tímto jsou velmi stručně shrnuty teoretické informace o plstění.