Slovanská lípa - vznik jednoho symbolu

Autor: Petr Tryščuk <petr(at)v-klub.cz>, Téma: Panslavismus, Vydáno dne: 02. 12. 2006
Západní Slované si za svůj národní symbol zvolili lípu. Což je jistě zvláštní, neboť to byl právě dub jako strom, který dominoval celé střední Evropě a byl symbolickým stromem od dob Keltů, Germánů až po první Slovany.
Kdy a jak naši předkové odsunuli dub na druhé místo, nevíme. Jisté jen jedno, byl to neobvyklý krok k specifické jedinečnosti a v porovnání s heraldickými znaky, které byly stvořeny a dodnes jsou poplatné trendu doby. Symboly la či orla nalezneme po celé Evropě. Lípu však ne. Jen ta je pevně spjata se Slovany.

Všichni tedy víme, že lípa je český národní symbol, ale již málokdo tuší, jak se jím vlastně stala. Také, pokud se podíváme do literatury, zjistíme o původu lipové symboliky velice málo. Pro sesbírání patřičných informací bylo potřeba pátrat v různých rozdílných pramenech a bohužel se při vytváření závěru neobejdeme bez řady spekulací.

Shrňme si tedy to, co je nám o symbolice lípy známo:
Pravděpodobný vývoj stromové symboliky ve slovanských zemích
  1. Protoslovanské kmeny uctívají všechny stromy stejně, ale díky svému významu, ale především mohutnosti a dlouhověkosti se dostávají do popředí mimojiné dub i lípa. Tato úcta k oboum stromům bude mít pravděpodobně mnohem starší kořeny, než jen slovanské. Pravděpodobně je vlastní všem indoevropským etnikům.
  2. Dominantním stromovým symbolem indoevropských národů Germánů a Keltů je dub. Tento mohutný strom se svým tvrdým a trvanlivým dřevem je uctíván jako něco stálého, pevného a spjatého s duchovním významem. Společný celoevropský význam a tradice činí z dubu strom číslo 1.
  3. U Slovanů, Baltů (Baltoslovanů), Italiků se o popularitu dělí dub s lípou. Dub je přitom skoro vždy definován jako mužský prvek nebo má přímou spojitost s muži.
  4. Pakliže by dub nebyl v mytologické výbavě Slovanů od počátku, mohli jej přijmout při postupu do Evropy. Což není úplně pravděpodobně, neboť dub a lípa se staly takřka shodné v uctívání pro všechny Slovany  (zatím to ovšem nemám ověřené u všech dnešních slovanských kmenů). A to platí i pro Baltoslovany.
  5. Další vývoj: Oba tyto dva stromy/symboly jsou svorně uctívány po stovky let a jejich duchovní význam se v důsledku křesťanství potlačuje do úrovně "významné dřeviny". 
  6. Tyto dva stromy jsou tedy až do doby "vzniku" národního obrození považovány za "důležitější", ale následkem germánské rozpínavosti dub získává negativní význam.
  7. Obrozenci svolávají jako protiklad "Frankfurtskému sněmu" Sjezd všeslovanský a proti "germánskému" dubu volí "slovanskou" lípu. Uctívání stromů je v té době již minimální (díky křesťanství) a proto má v nové podobě již jiný rozměr.
  8. Lípa se stává slovanským symbolem až dodnes, kdy je opět "zapomínána" jako důsledek cíleného odnárodnění států Evropy.


Mystika a mytologie

V knize Stromy a jejich léčivá moc se dočteme: "V zemích Čechů, Moravanů a Slezanů býval hezký zvyk, že při svatbě a jiné významné události byla vysazována lípa, pod lípou se konaly vesnické sněmy, kázání." A o kousek dál. "Lípa byla opředena spoustou pověr. Lipové lýko sloužilo ke spoutávání démonů. Figurka z lipového dřeva se nosila pro štěstí. Nošení lipové kůry chránilo před otravou a listy se využívaly při tajných kouzlech k získání nesmrtelnosti. Z lipového dřeva jsou vyřezávány slavné oltáře, neboť toto dřevo se italsky nazývá lignum sanctum, tedy svaté dřevo."

Velmi zajímavá je legenda o chudých starých manželích z Frygie, o Filemónu a Baukis.

Pověst praví že k nim (myšlen Filemón a Baukis) "jednoho dne zavítal v přestrojení Zeus. "Přijali jej ve svém domě, jali se svému hostu, jehož doprovázel Hermés, připravovat nejlepší jídlo, jaké si mohli dovolit, a již se chystali zabít svou jedinou husu, když v tom Zeus zasáhl. Byl dojat jejich vlídností a opravdovou zbožností, a o to více, že mezi ostatními obyvateli v kraji nenalezl nic než krutost a zvyk zahrnovat bohy výčitkami a opovržením. Aby jejich chování potrestal, rozhodl se seslat na zemi ničivou potopu, avšak stařičké dobré manžele Filemóna a Baukidu před ní zachránil a nevídaným způsobem je odměnil. ... a vyslyšel jejich modlitbu, aby zemřeli současně. Když je po mnoha letech přemohla smrt, proměnili se ve dva stromy, dub a lípu, které tam pak bok po boku rostly." (Kdo je kdo v mytologii - Alexandr S. Murray) Tento mýtus je pro nás velmi zajímavý. Seslání potopy jako trestu "za nezbožnost" a primitivní pohanské prvky legendy nám určují datování kořenů příběhu hluboko do minulosti. Pro nás je nyní mnohem podstatnější právě pojetí přeměny partnerů - muž a žena = dub a lípa. Tento mýtus nám dává oprávnění tvrdit, že staří Italikové pojímali ve svém mýtu nebo v celé mytologii dub jako mužský prvek a lípu jako prvek ženský. Potvrzuje to zde nastíněnou teorii o celoevropském pojetí dubu a lípy a jejich významných duchovních rozměrech.

Další národy