Meluzina byla ženou větru (Striboga). Slované si ji představovali jako bílou paní s rozpuštěnými vlasy. Říkalo se, že když její muž skučí, Meluzina pláče a proto se jí sype mouka nebo sůl za okna nebo k plotu, aby se utišila. O Štědrém večeru se v Čechách házela do vzduchu hrst mouky, jako dar pro Meluzinu.
Její božská krása a původ jsou zvěčněny v mnoha pohádkách. Samo jméno ji
označuje jako „luznou“, tedy krásnou. Název je složen z „me“ a „luzina“, kde „me“
znamená stupňování toho, co následuje, tedy něco jako „velká“ a „luzina“, mající
v sobě smysl slova „luzná“. S touto bohyní je nerozlučně spojen zejména ženský
zpěv (viz Rusalky).
V době končícího Masopustu navštěvuje Meluzina lidi, chodí po vsích a
dohlíží, zda-li jsou přástky ukončeny. Rusové ji nazývají „Pjatnice“, Bulhaři „Petka“,
což znamená souvislost s jejím posvátným dnem - pátkem. Pjatnice je
ochranitelkou sňatků a dívek, jsou jí posvěceny trávy, žně a len. Na Slovensku
se jí také říkalo „Runa“. Tato je totožná s „Ranou“, kterou uctívali Ránové.
Znamená spíše zlou než dobrou Větrnici, která přináší neštěstí a smrtelné
nákazy. Má ale také spojení s vláhou. Slovo „ronit“, které se vztahuje k slzám a
slovanský výraz „rominjati“ = pršet, mají s názvem této bohyně společný slovní
kmen.