Letnice, zelené svátky, turice, rusadla

Autor: Tomáš Nový <mujeemail(at)seznam.cz>, Téma: Oslavy, Vydáno dne: 16. 04. 2006

V Čechách a na Moravě se večer o svátku letnic ze všech stran ozývalo silné práskání bičů pastýřů, kteří poháněli svá stáda z pastvy domů. Všeobecně se tradovalo, že takto jsou zaháněni škodliví duchové.

Polsky se letnice nazývají „zelenými svátky“. Lidé dávali do svých příbytků zelené ratolesti, na Moravě bývalo zvykem stavět o letnicích před okna lipové větve, které měly chránit před očarováním.

V Haliči a na Slovensku se říkalo letnicím „turice“. A právě tur byl těmto svátkům zasvěcen. Dnešní „svatodušní svátky“ se u Slováků jmenovaly „rusadlje, rusadla“. U Rusínů se celý „svatodušní“ týden nazýval „rusadelný“. Název pochází od Rusalek, které na jaře vystupují z vody a rozbíhají se po lesích, kde se zdržují až do letního slunovratu.

Rusalie byly pohanské hry, které jsou mj. popisovány v ruské knize „Stohlav“, obsahující nařízení církevního sněmu v Moskvě z roku 1551: „Muži, ženy a dívky se shromažďovali na nočních schůzkách, trávili čas hrami, písněmi a tanci, když pak noc pominula, šli s křikem k řece a vodou se umývali.“

Při rusadelních hrách se také věštilo. Na řece Dněpru byl zvláštní háj, nazývaný hájem Rusalek. Dívky zde svíjely z březových větviček věnce, házely je do vody a pozorovaly, jestli se něčí věnec neponoří, což by předvídalo brzkou smrt.

Také se tradovalo, že v čase letnic létají vzduchem ohniví draci – plivníci. K letnicím se také peklo zvláštní pečivo, koláče, jako obraz bleskového kříže v kruhu (svastiky). Typickým jídlem byla letnicová kaše s medem.

Božstvům se přinášely oběti. Dokazuje to přípis knížete Břetislava z roku 1092, v němž zakazuje sedlákům všechny věrské obyčeje, které „tito pohané, v úterý nebo středu svatodušní zachovávali a přinášeli dary k pramenům a zabíjeli dobytek na oběť“. V knize „Duchovní regulamnet“, vydané v Moskvě roku 1721, je zmínka o zvycích na Malorusi, kde se dosud provádělo „věšení rozličných plátěných kluckův, tkaniček a nití na stromech posvěcených, obzvláště dubech, což byly oběti Rusalek…“.

Z období staroslovanských letnic se zachoval krásný obyčej „obcházení s králem a králkou“, očividně zvyk už z keltských dob. Tento zvyk byl církví stíhán klatbou. Muraňský statut z roku 1585 zakazuje Slovákům mezi jiným „na rusadelné svátky podle starého obyčeje králův stavěti“.

Tyto oslavy probíhají tak, že jeden mládenec se ustrojí za krále a dívka za královnu. Oblek mají buď z bílé látky, nebo z kůry a jarního kvítí. Král dostane do rukou dlouhé žezlo, králka ratolest s třemi růžemi. Jdou v průvodu, v němž je také praporečník a soudce, za vesnici k tzv. soudnému místu.