Traduje se, že rusalky jsou duše mrtvých dětí, sebevrahů nebo těch, kteří zemřeli nečistí. Jejich vliv je nejsilnější v květnu, kdy Slované slavili tzv. Týden rusalek. V čase teplých májových nocí se u vodních toků, obzvlášť v lesích, dají pozorovat zvláštní světelné fenomény, například záblesky proudů jisker nebo kruhovitě vířící bílé obrysy postav.
I když bývají rusalky běžně popisované jako krásné a svůdné dívky, při zimním kontaktování nabírají ve vodě spíše formy mořských panen, v jakých byly znázorňované už od pradávna. Tradiční obranou před rusalkami je obrácení celého oděvu „naopak“.
Nejstarší zmínky o svátcích „rusalia“ se nachází v kánonech konstantinopolského sněmu z roku 691. Tam jsou tyto svátky a hry slovanského lidu přísně zakazovány. I církevní sněm v Moskvě roku 1551 hry „rusalie“ zapovídal.
Tyto hry jsou popsány takto: Muži, ženy a dívky se shromažďovali na nočních schůzkách, trávili čas rozmluvami, zpěvy, hry a tancem. Když noc pominula, šli s křikem k řece a umývali se vodou. Bývali také různě přestrojeni, proto se tyto rusalské hry označovaly jako šaškařské.
Na Bělorusi chodili venkované na druhý svátek letnic do nejbližšího háje. Děvčata a mladé ženy svíjely březové větvičky do podoby věnců. Kolik každá z nich uvila, tolikrát potkala v životě milého. Věnce položily na posvátná místa, poskakovaly kolem stromů a zpívaly. Na znamení přátelství si děvčata vyměňovala prsteny. Nejstarší žena potom uvázala otýpku kopřiv na hůl a dělala, jakoby předla a dřímala. Děvčata se uchopila za ruce a tančila kolem ní. Najednou se bába vztyčila a šlehala dívky kopřivami.
Rusalčí týden uzavírala neděle, kdy byly slaveny tzv. „rozhary“. Vesničané se
opět shromáždili v posvátném háji a rozmotávali uložené věnce. Komu během týdne
neuschnul, toho čekal dlouhý život. Uschlé věnce byly házeny do vody a ty, které
se hned ponořily, věštily brzkou smrt. Ve čtvrtek tohoto týdne chodily dívky
tajně do lesa, pletly věnce a házely je Rusalkám s prosbou, aby jim přivedly
milence. Tomuto dni se říkalo velikonoc Rusalek.
I Rusalkám se přinášely oběti. V prvé řadě už zmíněné věnce, ale také chléb,
sýr, máslo a jiné pokrmy. Házely se jim do vody rozmanité hadříky, rozvěšovaly
se po břehu mašle, tkaničky a nitě, zejména na větve dubů.
Rusalky jak už bylo naznačeno mají také vztah s mrtvými. Na „rusalnou neděli“ bylo zvykem vzpomínat na mrtvé, kdo tak neučinil, byl Rusalkami potrestán. Proto v ten den navštěvovali Slované hroby, kladli na ně horké chleby, rozbíjeli vejce a takto zvali Rusalky na hody.
Rusíni rozeznávali Rusalky říční, které nazývali Vodjanami, ale i Rusalky mořské, kterým říkali Morjany. Slovo „ruslo“, mající společný kmen s Rusalkami, označuje řečiště, hlubinu, tůni.