Etnograficky je doložen u Rusů zvyk nechávat na poli několik posledních klasů
"Velesovi na bradu". Pokud by měl Veles spojitost s bohem Baltů Velniasem,
vysvitla by napovrch i jeho spojitost s podsvětím. Svědčí o tom i staročeská
rčení typu "jdi za moře k Velesu". Další podivná zmínka se nachází v Slově o
pluku Igorově, kde je pěvec nazýván "vnukem Velesovým".
Veles nebyl z neznámých důvodů zařazen do pantheonu knížete Vladimíra, jeho
modla však stávala nedaleko Kyjevu, kde Veles požíval nesmírné úcty. Podobně
jako modla Peruna, byla i modla Velese po přijetí křesťanství obřadně vržena do
říčky Počajny. Jiná Velesova kamenná modla stála v Rostově, kde ji na konci 10.
století zničil sv. Abrahám Rostovský. O jeho uctívání svědčí i jinde mnohé
místní názvy, ať už město Veles v Makedonii nebo hora Veles v Bosně či ves
Velešovice na Moravě. S křesťanstvím zaujal Velesovu funkci sv. Blažej, patron
stád a Veles degradoval na démona - čerta.