Ilja Muromec a Idolišče

Když jednou Ilja Muromec jezdil v širém poli a honil, střílel husy a labutě a malé, přelétavé, šedé kachny. Ale nemohl, zastřeliti ani husy, ani labutě, ani jediné malé přelétavé, šedé kachny.

Tu potkal poutníka do Svaté země putujícího i promluvil k němu tato slova: "Aj, ty poutníče putující, dávno-li jsi býval na Svaté Rusi ve slavném městě Kyjevě, a dávno-li jsi viděl knížete Vladimíra s jasnou kněžnou Apraksijí?" Odpověděl mu poutník: "Aj, ty starý kozáku Iljo Muromče! Byl jsem nedávno na svaté Rusi, teprve předevčírem, i viděl jsem knížete Vladimíra s jasnou kněžnou Apraksijí. Neštěstí se na ně sesypalo. Tatařín sedí mezi knížetem a kněžnou, nedá jim svobodné chvilky, aby kníže s kněžnou mohli si jen myšlenku vyměniti. A hlavu má Tatar jako pivní kotel, očiska má jako pivní korbele a nos jako kyselou okurku. Přitáhl ke Kyjevu s velikou přesilou Tatarův, zajal a obral všecky bojary a knížata, a teď vyžírá knížete Vladimíra. Tři pečené krávy zhltne jako pečeni, vědrem piva zapíjí na jeden doušek a za každou tvář strčí si po bochníku chleba. Veliká, převeliká nehoda potkala knížete Vladimíra: v Kyjevě není bohatýrův." Promluví Ilja Muromec: "Aj, ty poutníče do Svaté země putující! Jsi junák za mne dva a síly máš za mne tři, ale odvahy v tobě není za půl mne. Svlékej šaty poutnické, sdělej brašnu poutnickou, zouvej střevíce poutnické a obleč si mé šaty bohatýrské, vsedni na mého dobrého koně a zajeď si do města Muromle, do bohatýrského domu." I pomyslil si poutník: Nedám-li Iljovi šaty po dobrém, vezme si je po zlém a ještě mi vyplatí. I svékl šaty poutnické, odložil i brašnu poutnickou, zul své střevíce poutnické, hůl poutnickou zatknul do matičky syré země a hůl zahnula se v rukojeť. Potom oblékl si šaty bohatýrské, vsedl na dobrého koně a ujížděl k městu Muromli, do bohatýrského domu. Ilja oblékl si šaty poutnické, opásal si brašnu poutnickou, obul si i střevíce poutnické a vytrhl hůl poutnickou z matičky syré země a vydal se na cestu ke stolnímu městu Kyjevu. Když došel až před knížecí hrad, zakřičel velikým hlasem, až se stěny hradu otřásly: "Slunéčko, Vladimíre stolnokyjevský! Podaruj mi almužničku, aby poutníček měl co jísti a píti a nemusil se plahočiti!" Tu se Tatařín po pás vyložil z okna: "Aj, vy ruští křiklouni! Jen jste trochu okusili, již chcete hody častěji opakovat. Pojď, poutníče, nahoru, pojď přímo do věže." I kráčí poutník přímo nahoru do věže, křižuje se, jak je předepsáno a klaní se, jak ho naučili; pozdravuje knížete s kněžnou, ale před Tatarem nebije čelem v prach. I promluví k němu Idolišče pohanské: "Aj, ty poutníče, do Svaté Země putující! Dávno-li jsi byl na svaté Rusi a dávno-li jsi viděl Ilju Muromce? Jaký pak je ten váš Ilja Muromec? I já bych chtěl uviděti Ilju Muromce." Odpovídá, mu poutník: "Byl jsem nedávno na svaté Rusi, i viděl jsem Ilju Muromce. Jsem s Iljou pobratřen, on je mi starším bratrem, já jemu mladším bratrem. Chci se za svého bratra postavit, bude-li potřeba." Tato slova se Tatařínu nelíbila, ale zvídal ještě dále: "A mnoho li sní chleba a mnoho-li sní masa ten váš Ilja Muromec?" "Starý kozák Ilja Muromec jídá po třech librách chleba a rovněž po třech librách masa, a pivo pije po pivním poháru." Idolišče pohanské na to odpovídá: "Oj, ty poutníku putující! Jaký pak je to silný ruský bohatýr? A ještě ho oslavují! To jsem já jiný bohatýr - jím chleba vždy po peci, masa po třech kravách a piva zapíjím po třech vědrech. Kdybych si vašeho Iljušenku dal na dlaň a druhou rukou ho shora udeřil, zřídil bych Ilju jak ovesnou placku." Poutník odpovídá těmito slovy: "U mého otce měli svini na dvoře, a ta byla nenasytná: jedla, pila - až pukla." Idolišče pohanské se po těch slovech rozkatilo, uchopilo s hřebu nožisko kynžálisko a vrhlo se na syna křesťanského. Ale ve starém kozáku Ilji Muromci vzkypěla všecka bohatýrská síla, žíly jeho se rozohnily a bílé ruce rozehrály, i odrazil kynžálisko svou holí poutnickou a kinžál zabodl se do zdi a zeď se ihned pobořila. I uchopil Ilja nožisko kinžálisko a hodil jím po Tataru pohanském a nožisko kinžálisko Tatařína naskrze proklálo. A starý kozák Ilja Muromec chopil Idolišče za nohy a jal jím nad hlavou točiti. Seběhl s ním přes široký dvůr a bije Idoliščem do Tatarův hlava ne hlava, až je pobil do jednoho a očistil tak Stolný Kyjev od pohanův.