I vešli k Iljovi dva neznámí poutníci a promluvili k němu takováto slova:
"Aj, ty Iljo, povstaň na své hbité nohy a přines nám napíti piva z korbele."
Ilja však starcům odpovídá:
"Jak pak mám povstat na své hbité nohy, vždyť nevládnu ani rukama, ani nohama a
sedím třicet let na peci."
"Aj, ty Iljo, jen povstaň na své hbité nohy, dojdi k vědru a nalej piva do
korbele a přines nám napíti z korbele."
I povstal Ilja na své hbité nohy, došel k vědru, natočil do korbele a přinesl
prvému starci. Než stařec praví mu ještě tato slova:
"Vypij, Iljo, sám ten korbel."
Ilja vypil korbel nápoje a pocítil v sobě velikou sílu. I promluvil stařec po
druhé:
"Aj, ty Iljo, dej mi ještě napíti z korbele!"
Jak Ilja kráčel po dubové podlaze, tak kalinové trámy praskaly pod podlahou
bělodubovou a prohýbaly se pod jeho chůzí. I načerpal Ilja z vědra a přinesl
starci zase korbel nápoje. Stařec pravil mu po druhé:
"A vypij, Iljo, sám ten korbel."
I vypil Ilja druhý korbel a ucítil v sobě sílu převelikou.
I druhý stařec potom promluvil:
"Aj, dej mi, Iljo, také napíti z korbele!"
I nalívá Ilja z vědra do konvice a přináší starci nápoje. Druhý stařec takto k
němu praví:
"Kdybych já tobě, Iljo, přikázal píti po třetí z korbele, neovládal bys své
veliké síly, neovládal bys své síly bohatýrské."
A stařec sám vypil korbel a potom takto mluvil:
"Aj, ty Iljo, budeš veliký bohatýr. Připrav se na cestu k městu Kyjevu, ke
slunéčku knížeti Vladimírovi. A zkoušej svou sílu bohatýrskou proti všem
bohatýrům, jen bohatýra Svatohora nenapadej v širém poli, neboť sama matička
syrá země sotva ho unese; nezápas také nikdy s bohatýrem Samsonem Samojlovičem,
jenž má sedm andělských vlasů na hlavě. Také nepotírej nikdy Mikulova rodu,
neboť jej miluje matička syrá země. I se synem Volhy Buslajeviče varuj se
bojovati, nepřemohl-li by tě silou, přemůže tě chytrostí. Jeď, Iljo Muromče,
synu Ivanoviči! Až vyjedeš ze své vesnice, přijedeš ke kameni, k nehybnému
kameni, a uvidíš na něm nápis."
A starci jak přišli, tak zmizeli.
I prochází se Ilja světnicí bílou, dubovou a chodí po podlaze kalinové. Přišli
jeho rodiče z selské práce, přišli jeho rodní bratři, přišly i jeho sestry
milované. Zaradovali se rodiče jeho i sourozenci, až radostí zaplakali: vždyť
třicet let Ilja seděl na peci a nevládl nohama ani rukama.
A Ilja promlouvá ke svým rodičům takováto slova:
"Aj, vy moji rodiče rodní! Kde jste byli na selské práci?"
Rodiče jeho odpověděli:
Sláva Tobě, Hospodine, třicet let seděl Ilja na peci a nevládl nohama ani
rukama!"
Ilja tázal se po druhé svých rodičův:
"Aj, vy rodiče moji rodní! Kde jste pracovali svou selskou práci?"
"Aj, Iljo, děláme na palouku tři hony od domu." "Zaveďte mne, rodiče moje, na to
místo a ukažte mi mou práci." Otec zavedl ho na palouk. "Ukaž mi, otče můj, kde
je mez."
A Ilja uchopil do hrsti stromy lesní jako křoviny, zporážel dřímající lesy až do
kořenů a naházel je na jedno místo a potom k otci svému takto promluvil:
"Aj, ty můj otče rodný! Nemusíte už palouk čistit. Dejte mi, rodiče moji rodní,
své požehnání a propusťte mne z mého rodiště."
I vydal se Ilja na cestu ke stolnímu městu Kyjevu. Přišel k tomu kameni
nehybnému a na kameni bylo napsáno:
"Iljo, Iljo, vyzdvihni kámen z místa nehybného, je tam pro tebe kůň bohatýrský s
celým bohatýrským brněním; je tam ještě kožíšek sobolový, je tam také bičík
hedvábný a je tam palice ocelová."
Tu Ilja takto zvolal:
"Aj, ty oři bohatýrský! Posluž mi věrnou pravdou!" Kůň odpověděl Iljovi lidským
hlasem:
"Aj, ty Iljo, starý kozáku Iljo Muromče, synu Ivanoviči, umíš-li vládnouti koněm
bohatýrským?"
A starý kozák Ilja Muromec, syn Ivanovič vsedl na koně bohatýrského v celém
brnění bohatýrském a kůň mluvil dále lidským hlasem:
"Aj, ty starý kozáče Iljo Muromče, synu Ivanoviči! Budeš-li umět se mnou
zacházet, tedy ti dal Hospodin oře bohatýrského, jako poslal anděly do tvého
rodiště a dal ti nohy a ruce. Není ti souzena, starý kozáče Iljo Muromče, není
ti souzena smrt na bojišti."
I jel starý kozák Ilja Muromec, syn Ivanovič, cestou širokou. Oř jeho drobné
říčky překračoval, hluboká jezera přeskakoval. A starý kozák Ilja Muromec, syn
Ivanovič, oře pobádá, bičíkem hedvábným ho pošvihuje a palicí ocelovou si při
tom pohrává, a palice ocelová váží čtyřicet pudů.
Když tak jede starý kozák Ilja Muromec, přijede ke třem mezníkům. Na těch
meznících bylo napsáno:
Pojedeš li nalevo - zbohatneš,
pojedeš-li přímo - zabit budeš,
pojedeš-li napravo -- oženíš se.
I zamyslil se starý kozák Ilja Muromec a takto uvažoval:
"Mně není třeba bohatství na stará léta, ani ženiti se není mi třeba na stará
léta, mně je třeba abych byl ubit na stará léta." I dal se tedy cestou přímou.
Jel a jel starý kozák Ilja Muromec, syn Ivanovič a nenadále přijel mezi čtyři
sta loupežníkův. Loupežníci všichni spali, toliko jeden loupežník chodí a hlídá.
I promluví loupežník k Iljovi:
"Aj, ty starý kozáče Iljo Muromče! Dej nám svého koně bohatýrského! Nedáš-li po
dobrém, vezmeme si po zlém."
"Aj, ty starý kozáče Iljo Muromče! Odevzdej nám tu palici ocelovou!
Neodevzdáš-li ji po dobrém, vezmeme ti ji po zlém."
"Odevzdej, starý kozáče Iljo Muromče, bičík hedvábný. Nedáš-li po dobrém,
vezmeme po zlém!"
"Aj, ty starý kozáče Iljo Muromče! Odevzdej kožich sobolí, nedáš-li po dobrém,
vezmeme si ho po zlém."
Promluvil starý kozák Ilja Muromec:
"Ale mně je na stará léta kožichu třeba, abych se v něm zahřál a koně
bohatýrského je mi také třeba, a s palicí si musí starý kozák pohrávati a biče
potřebuji, abych koně popoháněl."
I rozpálily se Iljovy bohatýrské žíly a rozjařily se jeho bílé ruce i ubil Ilja
celá čtyři sta loupežníků, jen toho jediného loupežníka přivázal si ke třmeni
ocelovému a oř drobné říčky překračoval a oř hluboká jezera přeskakoval. Starý
kozák Ilja Muromec, syn Ivanovič, bičíkem koně bohatýrského popohání a palicí si
pohrává a palice čtyřicet půdů váží.