Dočkal se tak Volha Buslajevič roku sedmého, a když i dvanáctý rok mu minul,
naučil se všeliké chytrosti a moudrosti i všem jazykům rozličným.
Sbíral si potom družinu dobrou a chrabrou, z třiceti bohatýrů bez jednoho, neboť
sám sebe ustanovil třicátým. A takto mluvil ke své dobré družině:
"Aj, družino má dobrá, chrabrá, poslechněte staršího bratra, svého atamana, a
vykonejte práci, kterou vám uložím. Nasoukejte provázků hedvábných, naličte
provázky po syré zemi a nalovte kun a lišek, divoké zvěře, černých sobolů i
bílých zajíčků poskakujících a malých hranostajů. Lovte tak po tři dny a po tři
noci."
Poslechli staršího bratra atamana a vykonali uloženou práci: soukali provázky
hedvábné, nalíčili provázky v hlubokém lese a po syré zemi, lovili po tři dny a
tři noci - ale nemohli dostat ani jediného zvířátka.
I proměnil se Volha Buslajevič ve lví zvíře, proskočil se po syré zemi, i po
hlubokém lese a zaháněl do léče kuny a lišky a divokou zvěř černých sobolů i
bílé poskakující zajíčky a malé hranostajky.
Volha Buslajevič přijel se svou dobrou družinou do města Kyjeva a takto k ní
mluví:
"Družinečko má dobrá, chrabrá! Poslechněte staršího bratra atamana, a vykonejte
práci, kterou vám uložím: Napleťte osidla hedvábná, naličte osidla nad nejvyšší
vrcholky hlubokého lesa, a lovte husy, labutě, jasné sokoly i tu drobnou
ptačinu, a lovte tak po tři dny a po tři noci."
Poslechli staršího bratra atamana a nalíčili osidla hedvábná nad nejvyšší
vrcholky hlubokého lesa; lovili po tři dny a tři noci - ale nemohli dostat ani
jediného ptáčka.
Proměnil se tedy Volha Buslajevič v ptáka Noha, zaletěl v podoblačno a zaháněl v
léč husy, labutě, jasné sokoly i tu drobnou ptačinu.
I pobýval Volha Buslajevič v městě Kyjevě se svou dobrou, chrabrou družinou a
takto k ní mluví:
"Družino má dobrá, chrabrá! Poslechněte staršího bratra atamana a vykonejte
práci, kterou vám uložím: Vezměte sekery dřevorubné, vystavte koráb dubový,
navažte sítí hedvábných, vyplujte na siné moře a chytejte ryby lososy, vyzy,
štičky a plotice, i dravou rybu jesetera. A chytejte je po tři dny a po tři
noci.
Poslechli staršího bratra atamana a vykonali práci uloženou. Vzali sekery
tesařské a vystavěli koráb dubový, vzali sítě hedvábné a vypluli na siné moře,
lovili po tři dny a po tři noci - ale v nemohli dostat ani jediné rybičky.
Proměnil se tedy Volha Buslajevič v rybu štiku a pustil se po siném moři. I
nadehnal ryby lososy, vyzy, štiky a plotice i dravou rybu jesetera.
I pobýval Volha Buslajevič v městě Kyjevě se svou dobrou, chrabrou družinou, a
takto k ní mluví:
"Dražino má dobrá, chrabrá! Poslechněte staršího bratra atamana: Koho máme
poslati do země turecké, aby vyzvěděl myšlenky carovy; jaké myšlenky car
rozmýšlí a zda zamýšlí táhnout na svatou Rus? Pošleme-li posla starého - bude to
dlouho trvat, pošleme-li i posla let prostředních - opije se pálenkou, a
pošleme-li mladého - s děvčaty si bude zahrávat, s mladicemi se bude vyrážet a
se stařenkami si pobeseduje - a nám bude dlouho čekati. Je vidět, že musí Volha
jíti sám!"
I proměnil se Volha Buslajevič v drobné ptáče ptačátko a vzlétl pod oblaka. A
byl brzo v té zemi turecké, u sultána tureckého a u paláce bělokamenného, proti
samým oknům a vyposlechl tajné hovory.
Hovoří car s cařicí:
"Aj, ty cařice Pantalovno, víš-li pak o tom? Na Rusi tráva už neroste po starém,
a kvítí nekvete už jako dříve; je vidět, že Volhy není na živu. I pojedu já na
svatou Rus, dobudu si devíti měst a podaruji jimi svých devět synů a tobě,
cařice Pantalovno, drahý kožíšek dám."
Na to praví cařice Pantalovna:
"Aj, ty care, turecký sultáne! Vím o tom o všem: Na Rusi tráva stále roste po
starém a kvítí kvete stále jako dříve. Ale této noci jsem ve snu viděla, jak se
strany východní přiletělo drobné ptáče ptačátko, a se strany západní přiletěl
pták černý havran. Letěli proti sobě v širém poli a dotírali na sebe. Drobné
ptáče ptačátko poklovalo černého havrana a po pérku mu peří vytrhalo a všechna
po větru pustilo. To jest Volha Buslajevič a ten černý havran je turecký
sultán."
Praví na to car, turecký sultán:
"Aj, co to máš, ty cařice Pantalovno! A já právě zamýšlím brzo zajeti na svatou
Rus, dobýti devíti měst, podarovati svých devět synů a přivézti tobě drahocenný
kožíšek."
Praví cařice Pantalovna:
"Aj, ty care, turecký sultáne! Nedobudeš devíti měst a nepodaruješ svých devíti
synů a nepřivezeš mně kožíšku drahocenného."
Praví na to car, turecký sultán:
"Ach, ty starý čerte! Sama jsi spala a pro sebe sen viděla!"
A udeřil ji po bílé líci, obrátila se, udeří ji po druhé líci, mrští cařicí o
cihelnou podlahu, mrští jí po druhé a křičí:
"Pojedu já na svatou Rus a dobudu devíti měst a podaruji svých devět synů a
přivezu sobě kožíšek drahocenný!" I proměnil se Volha Buslajevič v šerého vlka,
zaskočil do koníren, nejlepší si koně vybral a všem krky zakousal.
Proměnil se potom Volha Buslajevič v malého hranostaje a zaskočil do zbrojnice a
proměnil se zase v junáka dobrého. Tam pevné luky přelámal, hedvábné tětivy
přetrhal a kalené střely, všecky povylámal, ostrým šavlím zubů nadělal, palice
ocelové do oblouku zohýbal.
Potom proměnil se Volha Buslajevič zase v drobné ptáče ptačátko - a brzo je v
městě v Kyjevě. I proměnil se zase v dobrého junáka a praví své družině:
"Družino má dobrá, chrabrá! Pojďme do turecké země."
I šli do turecké země a vojsko turecké do zajetí vzali.
"Družino má dobrá, chrabrá! Rozdělme se nyní o kořist."
A které díly byly laciné a které dobré?
Dobré koně byli po sedmi rublech, zbraně ocelové po šesti rublech, ostré šavle
po pěti rublech a palice ocelové po třech rublech. Laciné bylo ženské pohlaví;
stařenky byly po haléři, mladice po dvou haléřích a krásné dívčinky po
desetníku.