Svatohorova smrt

Zachtělo se bohatýru Ilji Muromcovi poznati Svatohora bohatýra. I vypravil se tedy Ilja Muromec ke Svatohoru bohatýru na ty vysoké Svaté Hory.

Přijíždí Ilja Muromec na ty hory vysoké, k tomu Svatohoru bohatýru, přijíždí k němu blizounko a klaní se mu nizounko: "Buď pozdraven, bohatýre přesilný, přesilný ty bohatýre a předivný!" "Odkud přicházíš, dobrý junáku a jak tě jmenují po otci?" "Jsem z města Muromla, ze vsi Karačarova, říkají mi starý kozák Ilja Muromec, syn Ivanovič. Zachtělo se mi podívati na Svatohora bohatýra, vždyť on nejezdí nyní na matičku syrou zemi, nás bohatýrů nenavštěvuje." Odvětil mu přesilný bohatýr: "Však já bych jezdil na matičku, syrou zemi, ale matička syrá země mne neunese, není mně souzeno jezditi na svatou Rus, je mi jen dovoleno projížděti se tady po těch vysokých horách a skalních rozsedlinách. A ty, starý kozáku Iljo Muromče, pojď, projedeme se po těch rozsedlinách, projedeme se po těch Svatých Horách!" Pobratřili se svými kříži a říkali sobě křížoví bratři. Svatohor vyučil Ilju všem činům a projížďkám bohatýrským. I rozjeli se po těch skalních rozsedlinách, rozjeli se po Svatých Horách a jezdili tak po dlouhou dobu; jejich bohatýrská srdce se rozehřála, jejich bohatýrské žíly se jim v bílém těle rozehřály, i jezdili tak a veselili se. Pojednou uviděli div divoucí: rakev, ale rakev ohromnou a hlubokou. Praví Svatohor bohatýr Ilji Muromcovi: "Aj, ty starý kozáku Iljo Muromče, lehni si do té ohromné, hluboké rakve, zdali by se tobě hodila?" Sesedl Ilja Muromec s dobrého koně a ulehl do té ohromné, hluboké rakve. Ale rakev byla Iljovi příliš dlouhá. Slézá tedy Svatohor bohatýr se svého dobrého koně a uléhá do té divné rakve - a rakev je pro něho dělána. Svatohor bohatýr chce povstati z rakve, ale sám nikterak povstati nemůže: "Ach, ty starý kozáku Iljo Muromče! Pozdvihni mne z té ohromné, hluboké rakve!" Ilja Muromec přistoupil ke Svatohoru bohatýrovi: zdvíhá, zdvíhá, ale vyzdvihnouti nemůže Svatohora bohatýra z ohromné, hluboké rakve. I praví mu Svatohor bohatýr: "Ulámej skaliska vysoká a vyzdvihni mne z té hluboké rakve." Jak starý kozák Ilja Muromec udeřil svou ocelovou palicí do skály, do vysoké, naskočila železná obruč na ohromné, divné té rakvi. Ilja uhodí po druhé a nová obruč naskočí. I praví mu Svatohor bohatýr: "Ach, ty starý kozáku Iljo Muromče, nahni se ke mně, dýchnu na tebe svým dechem bohatýrským." Ilja Muromec nahnul se ke Svatohorovi a Svatohor bohatýr dýchl na něho svým dechem bohatýrským a Ilja Muromec pocítil v sobě třikrát větší sílu. I bije Ilja po třetí do skal, až jiskry odletují, ale kam rána dopadá, tam nová železná obruč naskakuje. Tu promluví Svatohor k Iljovi takováto slova: "Je vidět, že Svatohor bohatýr tady skončiti má! Nakloň se, bratře, nade mnou, odevzdám ti svou sílu bohatýrskou!" Odvětil mu Ilja Muromec: "Mám síly dost, bratře můj přesilný, matička syrá země by mne neunesla!" Svatohor mu na to pravil: "S dobrou jsi se, bratře, poradil, že jsi mne neposlechl. Byl bych na tebe dechl dechem smrtelným, a ty bys byl vedle mne mrtev klesl. Buď zdráv a neboj se nikoho! Bohatýrského oře mého přivaž k mému hrobu, neboť nikdo by ho nezkrotil mimo Svatohora bohatýra." A z jasných očí Svatahora bohatýra, vytryskly vřelé slzy a potom Svatohor bohatýr složil bohatýrské ruce na bílé hrudi, na své hrudi bohatýrské a tak tu Svatohor bohatýr přijal velikou smrt. A my opěvujeme nyní slávu Svatohora bohatýra.